ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
23. listopadu 2004
Věc T‑376/02
O
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Článek 87 služebního řádu – Invalidní důchod – Výbor pro otázky invalidity – Složení – Nemoc z povolání“
Úplný text ve francouzském jazyce II - 0000
Předmět: Žaloba jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 14. ledna 2002, jímž byl žalobci přiznán invalidní důchod v souladu s ustanoveními třetího pododstavce článku 78 služebního řádu úředníků Evropských společenství.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 14. ledna 2002, jímž byl žalobci přiznán invalidní důchod, se zrušuje. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci ─ Invalidita ─ Výbor pro otázky invalidity ─ Soudní kontrola ─ Působnost ─ Meze
2. Úředníci ─ Invalidita ─ Výbor pro otázky invalidity ─ Složení ─ Jmenování lékařů ─ Změny výběru ─ Přípustnost
(Služební řád úředníků, Příloha II, článek 7)
3. Úředníci ─ Invalidita ─ Výbor pro otázky invalidity ─ Podmínky vypracování posudku ─ Posuzovací pravomoc členů
4. Úředníci ─ Invalidita ─ Konstatování, že invalidita má původ v povolání ─ Pojem nemoci z povolání ─ Invalidita vyplývající ze zhoršení dříve existující nemoci ─ Začlenění ─ Nezbytnost dostatečně přímého vztahu mezi zhoršením nemoci a výkonem funkce
(Služební řád úředníků, článek 78)
1. Cílem ustanovení týkajících se výboru pro otázky invalidity je svěřit lékařským odborníkům konečné posouzení veškerých lékařských otázek. Soudní kontrola se nemůže vztahovat na lékařská posouzení, která mají být považována za konečná, pokud byla přijata v souladu s právními předpisy. Naopak lze provést soudní kontrolu ohledně souladu s právními předpisy složení a fungování uvedených výborů, jakož i ohledně posudků, které vydávají. V tomto ohledu je Soud příslušný k přezkoumání, zda posudek obsahuje odůvodnění, které umožňuje posoudit, zda jsou úvahy, na kterých se zakládají závěry obsažené v posudku, opodstatněné, a zda uvádí srozumitelné spojení mezi lékařským zjištěním, které obsahuje, a závěry, k nimž dospěl výbor.
(viz bod 29)
Odkazy: Soudní dvůr, 10. prosince 1987, Jänsch v. Komise, 277/84, Recueil, s. 4923, bod 15; Soud, 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, Recueil FP, s. I‑A‑113 a II‑497, bod 43
2. Článek 7 přílohy II služebního řádu zajišťuje, aby práva a zájmy úředníka byly zachovány přítomností lékaře, v něhož má důvěru, ve výboru pro otázky invalidity. Toto ustanovení rovněž stanoví, že jeden z lékařů tvořících tento výbor je jmenován dotčeným orgánem. Naopak, znění ani duch článku 7 přílohy II služebního řádu nebrání, aby orgán či případně úředník změnili výběr lékaře, zejména pokud původně jmenovaný lékař není k dispozici.
(viz bod 42)
Odkazy: Soud, 21. března 1996, Otten v. Komise, T‑376/94, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑401, bod 47
3. V rámci práce výboru pro otázky invalidity přísluší každému z jeho členů vykonávat své funkce v souladu se svými deontologickými závazky. Z toho vyplývá, že otázka, zda je za určitých okolností dotčeného úředníka třeba vyšetřit, nebo jej konzultovat, spadá do posuzovací pravomoci udělené členům výboru pro otázky invalidity v lékařské oblasti.
(viz bod 44)
Odkazy: Soud, 3. června 1997, H v. Komise, T‑196/95, Recueil FP, s. I‑A‑133 a II‑403, bod 8
4. „Nemoc z povolání“ ve smyslu čl. 78 druhého pododstavce služebního řádu se neomezuje na případy, kdy trvalá invalidita úředníka považovaná za úplnou, má výlučný původ ve výkonu funkcí uvedeného úředníka, ale rovněž se jí mohou rozumět případy, kdy je tato invalidita výsledkem zhoršení dříve existující nemoci, která má původ jinde.
Jinými slovy, pokud úředník nemůže pokračovat ve výkonu svých funkcí následkem zhoršení dříve existující nemoci plynoucí z výkonu své funkce ve službách Společenství, je třeba jej považovat za invalidního z důvodu nemoci z povolání ve smyslu článku 78 služebního řádu.
Z toho vyplývá, že za účelem konstatování existence nemoci z povolání ve smyslu článku 78 služebního řádu je třeba dostatečně zjistit existenci příčinné souvislosti mezi původem nemoci nebo jejího zhoršení a výkonem funkcí ve službě Společenství. Nicméně služební řád nevyžaduje „zásadní“ nebo „rozhodnou“ souvislost, stačí, že patologický stav zúčastněné osoby má „dostatečně přímý vztah“ k funkci, kterou vykonává.
(viz body 67 až 70)
Odkazy: Soudní dvůr, 21. ledna 1987, Rienzi v. Komise, 76/84, Recueil, s. 315, bod 10; Soud, 27. února 1992, Plug v. Komise, T‑165/89, Recueil, s. II‑367, bod 81; Soud, 23. března 1993, Gill v. Komise, T‑43/89, Recueil, s. II‑303, bod 28
Top