ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
4. července 2007
Věc T-502/04
Stéphane Lopparelli
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Služební povýšení – Rok povýšení 2003 – Udělení přednostních bodů“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí, kterým se žalobci udělují přednostní body v rámci roku povýšení 2003, a na zrušení rozhodnutí, jímž se odmítá zápis jeho jména na seznam úředníků povýšených do platové třídy A5 v rámci téhož roku.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Služební povýšení – Porovnávání zásluh – Postupy
(Služební řád, články 43 a 45)
2. Úředníci – Služební povýšení – Porovnávání zásluh – Postupy
(Služební řád, článek 45)
1. V rámci systému služebního povyšování zavedeného vnitřními předpisy Komise, který se zakládá na kvantifikaci zásluh a pro nějž je charakteristické, že se úředníkům každoročně přidělují určité typy bodů a že úředníci musí od roku 2003 dosáhnout pro účely služebního povýšení určité prahové hodnoty, která odpovídá kumulovanému počtu bodů, přechodné opatření spočívající v tom, že byl v roce povýšení 2003 automaticky přidělen určitý velmi omezený počet přednostních bodů v závislosti na počtu odsloužených let v platové třídě, je zaprvé odůvodněno nezbytnou potřebou spojenou s přechodem na nový systém služebního povyšování a zadruhé není nepřiměřené, neboť samo o sobě nedává počtu odsloužených let v platové třídě rozhodující vliv. Proto nelze mít za to, že uvedené opatření překračuje pravomoci svěřené orgánu oprávněného ke jmenování k tomu, aby v přechodném období připravil změnu předpisů o služebním povyšování úředníků, a tedy není v rozporu s články 43 a 45 služebního řádu.
(viz body 51 až 54)
2. V rámci systému služebního povyšování zavedeného vnitřními předpisy Komise, který se zakládá na kvantifikaci zásluh a pro nějž je charakteristické jednak to, že se úředníkům každoročně přidělují určité typy bodů, z nichž některé jsou „body za zásluhy“, které jsou výsledkem přepočtu známky, kterou úředník získá během jeho pravidelného hodnocení stanoveného článkem 43 služebního řádu, a některé „přednostní body“, jejichž cílem je rozlišit mezi úředníky ty, kteří mají největší zásluhy, aby se tak zvýšila pravděpodobnost jejich služebního povýšení, a jednak nutnost dosáhnout pro účely služebního povýšení určité prahové hodnoty, která odpovídá kumulovanému počtu bodů, nemůže existence prahové hodnoty pro účely služebního povýšení, existence kvóty pro účely přidělování přednostních bodů stanovené v rámci každého generálního ředitelství ani stanovení průměrné cílové hodnoty pro účely přidělování bodů za zásluhy znemožnit porovnávání zásluh, což by bylo v rozporu s článkem 45 služebního řádu, zásadou rovného zacházení a zásadou stanovící právo na služební postup. Naopak vychází najevo, že tyto mechanismy mohou podpořit stav, kdy se skutečně projeví reprezentativní hodnocení zásluh úředníků a zároveň zajišťují velmi vysoký stupeň srovnatelnosti hodnocení v rámci všech generálních ředitelství Komise, a tedy rovné zacházení s těmito úředníky. K tomu je třeba připomenout, že porovnání zásluh musí být provedeno na jednotném základě a na základě srovnatelných zdrojů informací a údajů.
Pokud jde o kvótu přednostních bodů stanovenou v rámci každého generálního ředitelství, ta reaguje na obecný cíl tohoto typu bodů, které mají mezi úředníky rozlišit ty, kteří mají největší zásluhy, aby se tak zvýšila pravděpodobnost jejich povýšení. Omezení počtu bodů, které jsou k dispozici totiž umožňuje přimět generální ředitelství k provedení takovéhoto výběru. Tento cíl je slučitelný s článkem 45 služebního řádu, rovným zacházením a právem na služební postup. Skutečnost, že přidělení uvedených bodů může v určitém případě způsobit, že je v rámci generálního ředitelství služebně povýšen pouze jeden úředník, je logickým důsledkem tohoto cíleného výběru. Krom toho je rovněž logické a přiměřené, že malé generální ředitelství má nižší počet úředníků, kteří získají tento typ bodů, ve srovnání s generálními ředitelstvími, v nichž je vyšší počet povýšitelných úředníků. V každém případě argument, že kvóty těchto přednostních bodů penalizují malá generální ředitelství, které mohou povýšit pouze jednoho úředníka, nemůže být s úspěchem uplatněn, neboť počet těchto přednostních bodů přiznaný určitému úředníkovi není sám o sobě rozhodující pro dosažení prahového hodnoty pro účely povyšování z toho důvodu, že orgán oprávněný ke jmenování může přiznat ostatní typy přednostních bodů, čímž úředníkovi umožní dosáhnout uvedené prahové hodnoty.
Konečně zavedený systém neodporuje duchu ani znění článku 45 služebního řádu v tom, že v něm chybí porovnání zásluh úředníků z jednotlivých generálních ředitelství v okamžiku přidělování přednostních bodů v rámci každého generálního ředitelství, neboť generální ředitel nemůže předem porovnávat pracovní výkony podané v generálním ředitelství s pracovními výkony úředníků z jiných generálních ředitelství. Platí totiž jednak, že rozmanitost úkolů vykonávaných úředníky z jednotlivých generálních ředitelství v takovém orgánu, jako je Komise, implikuje, že odpovědnost úředníků z téže platové třídy nejsou rovnocenné a jejich zásluhy se tudíž jeví jako jen těžce srovnatelné. Vzhledem k omezenému počtu přednostních bodů pro každé generální ředitelství, každý úředník, který má vyhlídky na služební postup soutěží s ostatními úředníky ze svého ředitelství nebo svého útvaru o omezený počet přednostních bodů pro účely povýšení. Dále přidělování přednostních bodů v rámci každého generálního ředitelství se materializuje prostřednictvím seznamu zasloužilých úředníků, který nestanoví konečné pořadí, v jakém budou úředníci povýšení, ať je jejich jméno uvedeno na tomto seznamu, či nikoli, neboť orgán oprávněný ke jmenování rozhoduje o tom, kdo z úředníků z každé platové třídy bude povýšen na základě návrhů výboru pro otázky povyšování, které doprovází tento seznam a které nejsou pro uvedený orgán závazné. Ten přijímá rozhodnutí o povýšení určitého úředníka podle článku 45 služebního řádu poté, co provede porovnání zásluh všech úředníků orgánu, kteří mohou být na základě tohoto seznamu povýšeni. Respektuje tak zásadu rovného zacházení a zachování práva na služební postup úředníků podle jejich platové třídy.
(viz body 111, 112 a 147 až 152)
Odkazy: Soud, 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, Recueil, s. II‑1281, bod 21; Soud, 21. září 1999, Oliveira v. Parlament, T‑157/98, Recueil FP, s. I‑A‑163 a II‑851, bod 35
Top