Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 16. listopadu 2021 ve věcech č. 56846/15 a 56849/15 – S.-H. proti Polsku
Senát první sekce Soudu jednomyslně shledal, že stížnostní námitka na porušení článku 8 Úmluvy samostatně a ve spojení s článkem 14 Úmluvy z důvodu neuznání zákonného vztahu mezi stěžovateli, narozenými cestou náhradního mateřství, a jejich biologickým otcem žijícím ve stejnopohlavním svazku je nepřijatelná ratione materiae. Stěžovatelé sídlící se zamýšlenými rodiči trvale v Izraeli neprokázali, že by odmítnutí vnitrostátních orgánů uznat jejich zákonný vztah k rodiči, který má polské občanství, mělo závažné dopady na jejich soukromý a rodinný život.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatelé jsou dvojčata chlapci narozeni v roce 2010 s využitím služeb náhradní matky ve Spojených státech amerických. Jsou občané Izraele a Spojených států amerických. O děti od jejich narození pečují dva muži, kteří tvoří stejnopohlavní pár. Rodina žije trvale v Izraeli. Oba zamýšlení rodiče mají státní občanství Izraele, jeden z mužů, biologický otec chlapců, je také polský státní občan. Žádost chlapců o uznání zákonného vztahu k jejich biologickému otci a získání polského občanství však byla vnitrostátními orgány zamítnuta s konečnou platností v roce 2015 s tím, že náhradní mateřství není v Polsku dovoleno a matkou dítěte je žena, která dítě porodila. V rodných listech stěžovatelů vystavených ve Spojených státech amerických jsou jako rodiče uvedeni dva muži, což je v rozporu s polským právním řádem a veřejným pořádkem.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článků 8 a 14 Úmluvy
Stěžovatelé na poli článku 8 Úmluvy samostatně a ve spojení s článkem 14 Úmluvy namítali, že vnitrostátní orgány neuznaly jejich právní vztah k biologickému otci, který byl zákonně založený v zahraničí. Svá rozhodnutí nepotvrdit nabytí polského občanství na základě původu odůvodnily úvahami o sexuální orientaci jejich zamýšlených rodičů.
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je článek 8 Úmluvy na projednávanou věc použitelný.
a) Obecné zásady
Otázka použitelnosti práv stanovených v Úmluvě spadá do pravomoci Soudu ratione materiae. Stěžejní je posoudit závažnost dopadů namítaného opatření na soukromý život stěžovatele. Je přitom na stěžovateli, aby přesvědčil Soud, že vzniklá újma dosáhla minimálního prahu závažnosti (Denisov proti Ukrajině, č. 76639/11, rozsudek velkého senátu ze dne 25. září 2018, § 93, 110–114 a 116). Byť článek 8 Úmluvy nezaručuje právo nabýt občanství konkrétního státu, svévolné zbavení občanství může za určitých okolností vyvolávat otázky na poli článku 8 Úmluvy, jestliže má dopady na soukromý život dotčeného jednotlivce (Ramadan proti Maltě, č. 76136/12, rozsudek ze dne 21. června 2016, § 85).
b) Jejich použití na daný případ
Stěžovatelé tvrdí, že jsou polští Židé, jejichž rodinní příslušníci byli zabiti během holokaustu, a že toto dědictví je pro ně nesmírně důležité. Z důvodu obtížné geopolitické situace v Izraeli rodina zvažuje stěhování do Evropy. Dle Soudu však takový přesun nebyl bezprostřední, ostatně stěžovatelé nepředložili žádné konkrétní podrobnosti o plánech přesídlit do Polska. Ohledně přímých důsledků odmítnutí potvrdit nabytí polského občanství Soud uvedl, že stěžovatelé v Polsku nikdy nežili, mají dvojí občanství a rodinu tvoří v Izraeli. Vnitrostátní rozhodnutí je navíc nezbavila státní příslušnosti (srov. Ramadán proti Maltě, cit. výše, § 92) a v Izraeli nebyl jejich zákonný vztah k biologickému otci nijak zpochybněn. Kromě toho neupozornili na žádné negativní důsledky nebo praktické potíže, s nimiž se mohli setkat ve zvolené zemi pobytu v důsledku odmítnutí polských soudů potvrdit jim nabytí polského občanství. Rozhodnutím polských orgánů se tak neocitli v právním vakuu, pokud jde o jejich občanství a uznání jejich právního vztahu k biologickému otci (viz a contrario, Orlandi a ostatní proti Itálii, č. 26431/12 a 3 další, rozsudek ze dne 14. prosince 2017, § 209).
Soud projednávanou věc jasně odlišil od věcí Mennesson proti Francii (č. 65192/11, rozsudek ze dne 26. června 2014) a Labassee proti Francii (č. 65941/11, rozsudek ze dne 26. června 2014), ve kterých výslovně rozhodl, že neuznáním příbuzenského vztahu mezi dítětem narozeným cestou náhradního mateřství a zamýšleným otcem, který byl otcem biologickým, došlo k porušení práva dítěte na ochranu jeho soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy (Mennesson proti Francii, cit. výše, § 100 a 101 a Labassee proti Francii, cit. výše, § 79). Polské orgány sice odmítly uznat zahraniční rodné listy, které zakládají zákonný vztah mezi stěžovateli a jejich biologickým otcem, avšak tato vazba je uznávána v zemi, kde žijí. Kromě toho mají stěžovatelé, jako rodinní příslušníci občana Evropské unie, na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států právo na volný pohyb v rámci Evropské unie.
Soud si je vědom určitých dopadů na osobní identitu stěžovatelů. Stěžovatelé se dozajista potýkají s jistými překážkami vyplývajícími ze skutečnosti, že nemají polské a v důsledku toho ani evropské občanství (srov. Wagner a J. M. W. L. proti Lucembursku, č. 76240/01, rozsudek ze dne 28. června 2007, § 156). Nezdá se však, že by negativní dopad na soukromý život stěžovatelů překročil práh závažnosti požadovaný dle článku 8 Úmluvy. Nadto stěžovatelé neuvedli ani v řízení před Soudem ani v rámci vnitrostátního řízení žádné další osobní okolnosti o vážném dopadu vnitrostátního rozhodnutí na jejich soukromý život.
Výše uvedený závěr platí i ve vztahu k jejich rodinnému životu, vzhledem k tomu, že v Polsku nežijí. Dle Soudu se tak nezdá, že by rodina musela překonávat nějaké praktické překážky z důvodu rozhodnutí polských soudů (srov. Mennesson proti Francii, cit. výše, § 87–95, Labassee proti Francii, cit. výše, § 66–73 a Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, č. 71552/17, rozsudek ze dne 18. května 2021, § 75). Podstatné je, že nemožnost získat potvrzení o nabytí polského občanství stěžovatelům nezabránila v jejich právu na rodinný život v zemi, kde žijí. Cela rodina má izraelské občanství a jejich právní vztah je v Izraeli uznáván. Nic nenasvědčuje tomu, že absence polského občanství má nějaký vliv na jejich rodinný život, např. v případě smrti nebo rozchodu zamýšlených rodičů. Jakékoli potenciální riziko je spekulativní a hypotetické a mohlo by nastat pouze v případě, že by se rodina usadila v Polsku.
S ohledem na výše uvedené Soud přisvědčil námitce vlády, že článek 8 Úmluvy není na projednávanou věc použitelný. Stížnostní námitka je tak neslučitelná s ustanoveními Úmluvy ratione materiae.
S ohledem na závěr učiněný ve vztahu k článku 8 Úmluvy není článek 14 Úmluvy na projednávanou věc rovněž použitelný.