© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 6. září 2011 ve věci č. 36919/10 – Isaka proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost na porušení práva na život a zákazu mučení samostatně i ve spojení s právem na prostředek nápravy je nepřijatelná pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Koncem května 2010 byl stěžovatel, státní příslušník Demokratické republiky Kongo (dále jen „DRK“), po příletu z ruského Rostova zadržen na letišti Ruzyně s padělaným povolením k pobytu ve Francii. Se stěžovatelem bylo bezprostředně zahájeno řízení o správním vyhoštění, v jehož rámci bylo Ministerstvem vnitra vyhotoveno závazné stanovisko, podle kterého nic nebránilo vycestování stěžovatele do země jeho původu. Ještě téhož dne uložila policie stěžovateli formou příkazu na místě ve smyslu správního řádu (stěžovatel svým podpisem potvrdil, že s uložením povinnosti souhlasí) správní vyhoštění s dobou platnosti na dva roky. V následujících dnech se české orgány opakovaně marně pokusily stěžovatele letecky vrátit zpět do Ruska na základě Dohody mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o readmisi; protože ruské orgány stěžovatele odmítly převzít, byl rozhodnutím policie zajištěn za účelem předání podle mezinárodní smlouvy.
V červenci 2010 vydal Soud předběžné opatření, kterým zakázal vyhostit stěžovatele do DRK. Na podnět stěžovatele zrušilo Ministerstvo vnitra v přezkumném řízení rozhodnutí o správním vyhoštění z května 2010. Proti novému rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele, které bylo orgánem prvního stupně vydáno v říjnu 2010, se stěžovatel odvolal. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi z října 2010 byl stěžovatel propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců a ještě téhož dne učinil prohlášení o mezinárodní ochraně ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Následně bylo zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany. Soud v květnu 2011 zrušil své předběžné opatření.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel před Soudem především namítal, že existovaly vážné obavy z rizik nelidského zacházení nebo smrti, která mu hrozila v případě jeho vyhoštění do DRK. Kritizoval české orgány, že v rozporu s články 2 a 3 Úmluvy v řízení o správním vyhoštění jeho obavy z předmětných rizik vůbec neposoudily. V případě vrácení do Ruska by byl vystaven riziku automatického vyhoštění do DRK, neboť podle něj v Rusku neexistují (v rozporu s požadavky stanovenými Úmluvou) účinné záruky pro ochranu cizinců v takových případech. Namítal nakonec i porušení svého práva zaručeného článkem 13 Úmluvy (právo na účinný právní prostředek nápravy) ve spojení s články 2 a 3 Úmluvy, neboť dle jeho tvrzení neměl možnost vyjádřit své obavy ani v rámci řízení o předání do Ruska, přičemž navíc vůči rozhodnutí o předání nedisponoval opravným prostředkem.
Soud ohledně tvrzeného porušení závazků státu vyplývajících z článků 2 a 3 Úmluvy připomněl, že stát nese odpovědnost v případě vyhoštění žadatele o azyl do země, kde existují závažné obavy z vystavení dané osoby nedovolenému zacházení. Odpovědnosti se stát nemůže zprostit ani v případě, že osobu vyhostí do třetího státu, který je rovněž smluvní stranou Úmluvy. Přesto Soud vyhověl námitce vlády, když konstatoval, že v době rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele a pokusů o jeho realizaci návratem stěžovatele do Ruska stěžovatel nesdělil orgánům bezpečné země, jakmile se ocitl na jejím území, své obavy, že bude vystaven nedovolenému zacházení, ať v už přímo v DRK nebo nepřímo v Rusku z hlediska údajně nedostatečných procesních záruk, které by tam měl k dispozici. Nevyužil několika příležitostí, které se mu naskytly ve vztahu k českým orgánům, a předtím nepožádal o azyl ani v Rusku, kde před příletem do České republiky téměř tři týdny pobýval na základě turistického víza. Jelikož tedy českým orgánům své obavy včas nevyjevil, nemůže je kritizovat za to, že tyto obavy nevzaly v potaz. Naproti tomu poté, co požádal o azyl, začaly české orgány jeho obavy zkoumat, navíc již bylo upuštěno od pokusů vrátit jej do Ruska. Tato část stížnosti byla tedy zjevně neopodstatněná.
V důsledku tohoto závěru Soud konstatoval, že neobstojí ani namítané porušení článku 13 Úmluvy ve spojení s články 2 a 3 Úmluvy, jehož záruky se v důsledku absence hájitelného tvrzení o porušení věcného práva neaktivují.
Full & Egal Universal Law Academy