© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 23. října 2012 ve věci č. 16861/08 – Šál proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost týkající se odlišného věku odchodu do důchodu u žen a mužů v závislosti na počtu vychovaných dětí, vznesená na poli článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1, je nepřijatelná pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Skutkové okolnosti
V říjnu 1975 byl stěžovateli svěřen do výchovy syn, o nějž se staral až do jeho zletilosti v roce 1987. V listopadu 2003 zamítla Česká správa sociálního zabezpečení žádost stěžovatele o starobní důchod z důvodu nedosažení důchodového věku s tím, že zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v tehdejším znění, neumožňoval snižování důchodového věku u mužů v závislosti na počtu vychovaných dětí. Stěžovatel se následně se svým nárokem neúspěšně obrátil na Krajský soud v Praze.
Na základě stěžovatelovy kasační stížnosti, opírající se o námitku diskriminačního charakteru § 32 zákona o důchodovém pojištění, který stanovil rozdílný výpočet důchodového věku v závislosti na počtu vychovaných dětí u mužů a žen, Nejvyšší správní soud řízení přerušil a navrhl Ústavnímu soudu toto ustanovení zrušit. V říjnu 2007 však Ústavní soud tomuto návrhu nálezem zveřejněným pod č. 341/2007 Sb. nevyhověl. Nejvyšší správní soud v listopadu 2007 zamítl i stěžovatelovu kasační stížnost.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud předně odkázal na věc Andrle proti České republice (č. 6268/08, rozsudek ze dne 17. února 2011), ve které konstatoval, že právní úprava, podle které je v České republice snižován důchodový věk pouze ženám, byla původně konstruována jako jistá kompenzace za ztížené postavení žen ve společnosti, a sledovala tedy legitimní cíl. Připomněl rovněž, že Česká republika přijala progresivní opatření v rámci svého důchodového systému, který má nadále lépe odpovídat společenskému a demografickému vývoji. Vládu potom nebylo možné vinit z toho, že neučinila rychlejší kroky k úplnému sjednocení důchodového věku pro muže a ženy. Přístup zvolený v daném případě byl rozumně a objektivně odůvodněný a zůstane takovým až do doby, kdy s ohledem na společenský a ekonomický vývoj nebude třeba ve vztahu k ženám volit zvláštní přístup.
Soud dále připomněl zásadu, podle které soulad odlišného zacházení výlučně na základě pohlaví s Úmluvou vyžaduje existenci velice závažných důvodů. Současně je však státům u přijímání obecných opatření v rámci dlouhodobější hospodářské a sociální politiky a zejména potom v rámci důchodového systému při výběru konkrétních opatření obecně přiznáván široký prostor pro uvážení.
Soud neakceptoval argument stěžovatele, podle něhož je třeba projednávanou věc odlišit od věci Andrle, když, na rozdíl od stěžovatele v posledně jmenovaném případě, své dítě vychovával ještě za minulého režimu, a jeho postavení tak bylo srovnatelné se ženami, neboť se musel současně starat o svého syna a pracovat na plný úvazek. Zdůraznil, že relevantní právní úprava (zákon o důchodovém pojištění) byla přijata již v roce 1964, tedy před skutkovými okolnostmi projednávané věci a mnohem dříve, než Česká republika ratifikovala Úmluvu. Důchodový systém navíc vyžaduje určitou stabilitu a spolehlivost tak, aby jeho účastníkům umožnil celoživotní plánování rodiny a kariéry. Z tohoto důvodu Soud uznal, že veškeré změny důchodového systému musejí být prováděny postupně, opatrně a uměřeně tak, aby neohrozily sociální smír, předvídatelnost důchodového systému a právní jistotu.
V daném případě považoval Soud za podstatné, že v České republice probíhá důchodová reforma, v rámci níž dojde mimo jiné ke sjednocení a k celkovému zvýšení důchodového věku u mužů a žen. Vzhledem k historickému kontextu rozdílného zacházení s muži a ženami a k probíhající důchodové reformě nelze nakonec žalovanému státu vytýkat ani to, že z daného mechanismu, kdy je důchodový věk snižován v závislosti na počtu vychovaných dětí pouze u žen, nezavedl možnost činit výjimky. Rozhodnutí státních orgánů, které odmítly stěžovateli přiznat starobní důchod dříve, než na to měl ze zákona nárok, tedy bylo v souladu s prostorem k uvážení, který stát v daném ohledu požívá, a stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Full & Egal Universal Law Academy