© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 10. září 2013 ve věci č. 15759/10 – Seiler proti České republice
Výbor páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že stížnost advokáta na povinné právní zastoupení před Ústavním soudem a na délku trestního řízení je zjevně neopodstatněná.
(i) Skutkové okolnosti
Stěžovatel se v dubnu 2001 připojil jako poškozený k trestnímu řízení kvůli dodání padělaného výrobku. Městský soud v Praze rozhodl o vině obžalovaného v dubnu 2006, po zrušení svého rozsudku odvolacím soudem však v únoru 2007 obžalovaného viny zprostil a stěžovatele odkázal s jeho nárokem ve výši 42 tis. Kč na občanskoprávní řízení.
V červnu 2007 začal stěžovatel vymáhat uvedenou částku po Ministerstvu spravedlnosti na základě nepřiměřené délky trestního řízení podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Následně podanou žalobu v únoru 2009 Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl s tím, že trestní řízení v době, kdy byl stěžovatel jeho vedlejším účastníkem, nepřiměřenou délkou netrpělo, v září 2009 městský soud tento závěr potvrdil s tím, že věc byla složitá po důkazní i právní stránce a stěžovatel mohl svůj nárok uplatnit v žalobě proti obchodní společnosti, která výrobek dodala.
V prosinci 2009 Ústavní soud obdržel stěžovatelovu ústavní stížnost, zjistil vady podání a stěžovatele vyzval k jejich odstranění. Jelikož stěžovatel nereagoval, Ústavní soud v únoru 2010 s odkazem na svůj ustálený právní názor (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96) odmítl jeho ústavní stížnost pro nedostatek právního zastoupení, které je povinné i v případě, jako je tento, kdy stěžovatel sám vykonává advokacii.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel napadal jednak odmítnutí své ústavní stížnosti za situace, kdy je sám advokátem, jednak nepřiměřenou délku řízení.
a) K tvrzenému porušení práva na přístup k soudu
Soud k otázce odmítnutí ústavní stížnosti uvedl, že právo na přístup k soudu není absolutní povahy a podléhá omezením a regulaci, které však nesmí zasáhnout samotnou jeho podstatu; musí sledovat legitimní cíl a být tomuto cíli přiměřené. Evropská komise pro lidská práva již dříve uznala, že povinné právní zastoupení stanovené zákonem o Ústavním soudu sleduje cíl předejít nekvalifikovaným podáním, a tedy zajistit řádné fungování soudnictví, a to i v případě, že dopadá na osoby s právnickým vzděláním. Názor pléna Ústavního soudu, podle něhož předmětné opatření zajišťuje nejenom právě kvalifikovaný výkon práv, ale také vyšší míru objektivity účastníků řízení před ním a dopadá rovněž na osoby s právnickým vzděláním, není podle mínění Soudu svévolný.
Stěžovateli musela být povinnost právního zastoupení známa, nadto dostal dodatečnou lhůtu k jeho zajištění, přičemž nevysvětlil, co mu bránilo si zástupce opatřit, a ostatně ani netvrdil, že tato povinnost pro něj představovala nepřiměřené břemeno. Spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem na řádném výkonu soudnictví a ochranou práv jednotlivce tak bylo dosaženo a tato část stížnosti je zjevně neopodstatněná.
b) K tvrzenému porušení práva na přiměřenou délku řízení
Soud ohledně délky trestního řízení v podstatě souhlasil s názorem městského soudu, že nebyla nepřiměřená. Poznamenal, že věc musela být opakovaně vrácena státnímu zástupci, byla rozhodována dvakrát na dvou stupních soudní soustavy a neměla zvláštní význam pro stěžovatele. I tato část stížnosti je tudíž zjevně neopodstatněná.
Full & Egal Universal Law Academy