© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. září 2017 ve věci č. 30700/13 – Skupa proti České republice
Výbor první sekce Soudu prohlásil stížnost týkající se namítané nepřiměřené délky občanskoprávního řízení za nepřijatelnou pro zneužití práva podat stížnost.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel zahájil v prosinci 2002 před Městským soudem v Brně řízení o náhradu škody z titulu bezdůvodného obohacení. V prosinci 2007 se stěžovatel obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem podle zákona č. 82/1998 Sb. s poukazem na nepřiměřenou délku uvedeného řízení, které probíhalo ještě v době podání stížnosti k Soudu v roce 2013. Svých práv podle uvedeného zákona se následně domáhal rovněž před Obvodním soudem pro Prahu 2, který mu rozsudkem z listopadu 2009 přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 9 000 Kč. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil a Nejvyšší soud v březnu 2012 odmítl dovolání stěžovatele, který nesouhlasil s výší přiznaného zadostiučinění. V listopadu 2012 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy
Podle stěžovatele došlo k porušení práva na spravedlivý proces chráněného čl. 6 odst. 1 z důvodu nepřiměřené délky občanskoprávní řízení vedeného před Městským soudem v Brně.
V průběhu řízení před Soudem vláda poukázala na skutečnost, že poté, co se stěžovatel v červnu 2014 znovu obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem podle zákona č. 82/1998 Sb. ve vztahu k trvání původního občanskoprávního řízení po roce 2009, kdy obvodní soud vydal svůj rozsudek v řízení o náhradu škody, ministerstvo stěžovateli v říjnu 2014 přiznalo částku 83 334 Kč jako zadostiučinění ve vztahu k celé délce řízení od jeho samotného počátku. Stěžovatel o tom Soud neinformoval, ač je podle čl. 47 odst. 7 jednacího řádu Soudu povinen tak učinit ve vztahu ke všem okolnostem týkajícím se jeho stížnosti.
Soud připomněl, že podání neúplných nebo zavádějících informací ze strany stěžovatele, zejména týkají-li se samotné podstaty stížnosti, může představovat zneužití práva podat stížnost (viz Hadrabová proti České republice, č. 42165/02 a 466/03, rozhodnutí ze dne 25. září 2007). Stran úmyslu uvést Soud v omyl však musí existovat důvodné podezření (viz Vasilevskiy proti Lotyšsku, č. 73485/01, rozhodnutí ze dne 10. ledna 2012, a další judikatura zde citovaná). Ačkoli stěžovatel namítal, že se u ministerstva dožadoval zadostiučinění ve vztahu k délce původního řízení po roce 2009, zatímco před Soudem namítal nepřiměřenou délku celého řízení, Soud zdůraznil, že ministerstvo přiznalo stěžovateli zadostiučinění výslovně ve vztahu k délce celého řízení. Dospěl k závěru, že stěžovatel zamlčel Soudu příslušné informace relevantní jak ve vztahu k jeho tvrzení o neadekvátní výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku původního řízení, tak ve vztahu k jeho tvrzení, že může být stále považován za oběť porušení Úmluvy podle článku 34 Úmluvy. Stížnost proto odmítl pro zneužití práva podat stížnost podle čl. 35 odst. 3 písm. a) a odst. 4 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy