Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí výboru ze dne 23. března 2023 ve věci č. 32671/13 – Sládek proti České republice
Výbor páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že trestní řízení vedoucí k odsouzení stěžovatele, v jehož rámci vypovídal v přípravném řízení svědek bez účasti obhájkyně stěžovatele, a na hlavním líčení utajený svědek, bylo jako celek spravedlivé. Stížnost na poli čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy tak byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatel byl v roce 2011 odsouzen k odnětí svobody pěti a půl let za spáchání trestného činu loupeže ve formě organizátorství. Jako důkazy sloužily mimo jiné výpovědi svědka P. S. a utajeného svědka. Svědek P. S. vypovídal v přípravném řízení, kdy byl k výslechu do Českých Budějovic eskortován z Prahy. Obhájkyně stěžovatele sídlící v Praze byla o chystaném výslechu telefonicky informována v den výslechu s tím, že výslech svědka proběhne za necelé dvě hodiny. S ohledem na kolizi s jinými pracovními úkoly uvedla, že se výslechu nezúčastní a pokusí se zajistit substituci. Výslech svědka P. S. nicméně nakonec proběhl bez účasti právního zástupce stěžovatele. Tento svědek na hlavním líčení odmítl vypovídat s odůvodněním, že by si takovou výpovědí mohl přivodit nebezpečí trestního stíhání, a byla přečtena jeho výpověď z přípravného řízení. Další svědek vypovídal v utajení, jelikož se na loupežném přepadení podílelo více pachatelů a podařilo se identifikovat pouze dva, ostatní pobývali na svobodě a představovali tak pro utajeného svědka reálné nebezpečí. Ostatně při loupežném přepadení použili proti oběti násilí, svázali ji a pod pohrůžkou použití zbraně ji nutili k vydání přístupových kódů k trezoru.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že trestní řízení nebylo spravedlivé v důsledku založení jeho viny na svědectví P. S. a utajeného svědka, čímž došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.
Soud úvodem konstatoval, že relevantní zásady týkající se výslechu svědků byly shrnuty ve věcech Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011) a Schatschaschwili proti Německu (č. 9154/10, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2015, § 100). Soud připomněl, že české trestněprocesní předpisy stanoví zvláštní rámec pro výslech utajeného svědka, který obsahuje záruky, jejichž cílem je kompenzovat znevýhodnění, s nimiž se obhajoba může v takových situacích potýkat (viz Bátěk a ostatní proti České republice, č. 54146/09, rozsudek ze dne 12. ledna 2017, § 55; srov. Zadumov proti Rusku, č. 2257/12, rozsudek ze dne 12. prosince 2017, § 63).
Dle Soudu stěžovatel neprokázal, že jeho právo na obhajobu bylo omezeno v takové míře, že by to narušilo celkovou spravedlnost trestního řízení. Výpověď svědka P. S. byla u hlavního líčení přečtena z důvodu jeho odmítnutí vypovídat, aby si nepřivodil trestní stíhání. Stěžovatel neprokázal, že by jeho obhájkyně neúspěšně žádala o odložení výslechu tohoto svědka (Kopecký proti České republice, č. 32456/04, rozhodnutí ze dne 30. března 2010). Ačkoli dvouhodinový předstih oznámení o výslechu svědka je velmi krátký, úkolem Soudu není hodnotit každý procesní aspekt, pokud nejsou pochybnosti o celkové spravedlnosti trestního řízení. Obecné soudy podrobně zkoumaly, zda byly splněny zákonné podmínky stanovené v § 211 odst. 4 trestního řádu, včetně požadavku, aby obviněný nebo jeho obhájce měl možnost se účastnit výslechu svědka, a také zda obhájkyně žádala o odročení jeho výslechu. K výslechu utajeného svědka Soud uvedl, že při jeho utajení vzal okresní soud v úvahu závažnost trestného činu, použití násilí vůči oběti a skutečnost, že totožnost některých pachatelů nebyla známa. Poté dospěl k závěru, že existovalo reálné riziko újmy na zdraví nebo životě svědka. Dle Soudu mohl mít svědek za okolností dané věci důvodné obavy o své zdraví nebo život.
Soud dále konstatoval, že klíčovým důkazem, na jehož základě byl stěžovatel uznán vinným, byly záznamy telekomunikačního provozu a že výpověď utajeného svědka měla jen malou váhu, zatímco výpověď P. S. hrála při odsouzení stěžovatele významnou roli, neboť byla potvrzena dalšími usvědčujícími důkazy. Připuštění výpovědi P. S. tak mohlo ztížit obhajobu a je třeba zkoumat existenci vyvažujících faktorů. Okresní soud důkladně posoudil a odůvodnil přípustnost důkazů. Pokud jde o výpověď P. S., okresní soud poukázal na požadavky stanovené v § 211 odst. 4 trestního řádu a shledal, že byla dodržena zásada kontradiktornosti řízení. Soud rovněž odkázal na zvláštní rámec pro výslech utajených svědků stanovený v české trestněprocesní úpravě, který obsahuje záruky pro kompenzaci obtíží obhajoby. Dle Soudu vnitrostátní soudy dostatečně obezřetně analyzovaly přípustnost obou svědeckých výpovědí a své závěry řádně odůvodnily. Klíčový důkaz – telekomunikační záznam – potvrdil přesnou polohu stěžovatele v rozhodné době. Kromě výpovědi P. S. a utajeného svědka okresní soud vyslechl další svědky, včetně poškozeného a jeho partnerky, a připustil listinné důkazy. Ostatní usvědčující důkazy měly dostatečnou váhu vůči důkazům získaným výpovědí P. S. a utajeného svědka, a existovaly tak dostatečné vyvažující faktory, které kompenzovaly obtíže, s nimiž obhajoba pracovala.
Soud proto dospěl k závěru, že trestní řízení jako celek bylo spravedlivé a stížnostní námitky jsou zjevně neopodstatněné.