© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 26. září 2017 ve věci č. 29056/13 – Šlechta proti České republice
Výbor první sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost, v níž bylo namítáno porušení práva na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy z důvodu nepřiměřené výše soudního poplatku a porušení majetkových práv dle článku 1 Protokolu č. 1, jelikož se vnitrostátní soudy pro neuhrazení soudního poplatku odmítly zabývat žalobou stěžovatele po věcné stránce, je nepřijatelná pro nevyčerpání všech vnitrostátních prostředků nápravy.
I. Skutkové okolnosti
Proti stěžovateli bylo od roku 1995 vedeno konkursní řízení, během něhož upozornil na závažná porušení povinností správce konkursní podstaty. Toho nakonec Krajský soud v Ústí nad Labem zprostil funkce. Dle přesvědčení stěžovatele mu postupem konkursního soudu a správce konkursní podstaty vznikla škoda v hodnotě přibližně 150 milionů Kč, jejíž náhrady se posléze domáhal žalobou dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („OdškZ“). Stěžovatel později navrhl vstup správce konkursní podstaty do řízení v postavení druhého žalovaného, čemuž soud vyhověl. Část řízení týkající se výlučně právního vztahu mezi stěžovatelem a konkursním správcem, která se neřídila ustanoveními OdškZ, byla postoupena věcně příslušnému Městskému soudu v Praze. Městský soud stěžovateli vyměřil soudní poplatek ve výši 1 milion Kč. Stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku. Městský soud žádosti vyhověl jen částečně v rozsahu 50 %. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně změnil a stěžovateli přiznal osvobození ve výši 90 % částky uvedené v návrhu na zahájení řízení, neboť usoudil, že 10 % je stěžovatel schopen zaplatit a že zde není dán výjimečný důvod pro přiznání osvobození v celém rozsahu. Vrchní soud uvedl, že je na stěžovateli, který nebyl výdělečně činný a který v soudním řízení požadoval zaplacení velmi vysoké částky, aby se snažil opatřit si prostředky na zaplacení určitých nákladů s řízením spojených. Městský soud následně v souladu s pokyny odvolacího soudu vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 100 tisíc Kč. Zároveň odmítl stěžovateli ustanovit právního zástupce, jelikož nebyl plně osvobozen od soudních poplatků. Toto rozhodnutí v prosinci 2013 potvrdil vrchní soud. Na základě dovolání stěžovatele nicméně rozhodnutí vrchního soudu v květnu 2016 zrušil Nejvyšší soud a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal, že vyměřením nepřiměřené výše soudního poplatku došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Dále tvrdil, že odmítnutím projednat jeho věc po věcné stránce jej vnitrostátní soudy zbavily možnosti ochrany majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1.
Soud připomněl, že jeho pravomoc zabývat se stížností je podmíněna tím, že stěžovatel vyčerpal všechny vnitrostátní prostředky nápravy, a poskytl tak vnitrostátním orgánům dostatečnou příležitost napravit namítané porušení Úmluvy. Tato zásada je založena na předpokladu, že na vnitrostátní úrovni je ve vztahu k tvrzenému porušení dostupný účinný prostředek nápravy vyžadovaný článkem 13 Úmluvy (Mifsud proti Francii, č. 57220/00, rozhodnutí velkého senátu ze dne 11. září 2002, § 15).
Soud poznamenal, že vnitrostátní řízení v projednávané věci doposud neskončilo. V mezidobí totiž zasáhl Nejvyšší soud, který rozhodnutí podřízených soudů zrušil a přikázal jim věc k dalšímu projednání. V současné době tak nelze výsledek vnitrostátního řízení s určitostí předjímat. I kdyby však obecné soudy stěžovateli nevyhověly, je třeba, aby vyčerpal skutečně všechny dostupné prostředky, a domáhal se tudíž ochrany i skrze podání ústavní stížnosti. S ohledem na výše uvedené Soud prohlásil stížnost za předčasnou a odmítl ji pro nevyčerpání všech vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy