© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 1. března 2005 ve věci č. 18302/02
Smolník proti České republice
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru o zjevné neopodstatněnosti stížnosti, ve které stěžovatel namítal porušení práva na řízení v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
(i) Okolnosti případu
V říjnu 1996 podala (bývalá) manželka stěžovatele D. S. k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku návrh na rozvod manželství a návrh na svěření nezletilých dcer do své péče na dobu po rozvodu manželství.
První jednání ve věci se konalo v únoru 1997. Soud na návrh D. S. a se souhlasem stěžovatele řízení přerušil. V červenci 1997 však oba účastníci podali návrh na pokračování v řízení. Stěžovatel v návrhu uvedl, že souhlasí se svěřením nezletilých dcer do péče D. S. a s placením výživného, avšak posléze svůj názor radikálně změnil a požadoval svěření dětí do své péče.
V lednu 1998 se konalo další jednání, na kterém účastníci řízení navrhli vydání předběžného opatření: každý z rodičů usiloval o svěření dětí před rozvodem manželství do své péče. Okresní soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl.
V červnu 1998 bylo nařízeno ústní jednání na konec července 1998; několik dní před nařízením jednáním byla však okresnímu soudu doručena žádost stěžovatele o odročení jednání z důvodu dovolené spolu se žádostí, aby nezletilé děti byly svěřeny do společné výchovy obou účastníků, popř. do střídavé výchovy. Okresní soud jednání odvolal, vyloučil řízení o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu k samostatnému projednání a řízení o rozvod přerušil.
Na výše popsané řízení navazovalo další řízení o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem, zahájené v lednu 1998, kdy D. S. navrhla vydání předběžného opatření ve věci úpravy práv a povinností k nezletilým dětem na dobu před rozvodem manželství.
Na jednání v únoru 1998 se dostavila pouze D. S., nikoli stěžovatel, ačkoli obsílku osobně převzal. Soud vyslechl D. S. a odročil jednání na březen 1998 za účelem opětovného předvolání stěžovatele pod pohrůžkou uložení pokuty. Následně se konala další jednání, kterých se stěžovatel již účastnil.
V květnu 1998 vydal okresní soud předběžné opatření, jímž svěřil matce péči o děti, upravil právo styku stěžovatele s dětmi a uložil mu povinnost platit výživné. Soud uvedl, že ačkoli se rodiče původně dohodli na střídavé výchově, dochází mezi nimi neustále k neshodám, stěžovatel často nerespektuje dohodu s matkou a děti jí vrací podle svého uvážení. V srpnu 1998 Krajský soud v Ostravě předběžné opatření potvrdil.
Na jednání konaném v prosinci 1999 se opět ukázala nemožnost dohody mezi rodiči, jednání bylo odročeno na leden 2000 za účelem výslechu nezletilých dětí a doplnění dokazování na základě písemného návrhu stěžovatele. Na jednání došlo k rozšíření úpravy práv a povinností k nezletilým dětem i na dobu po rozvodu manželství.
V lednu a v únoru 2000 se konala další dvě jednání, na druhém z nich byl vyhlášen rozsudek, kterým byly nezletilé děti svěřeny do péče matky, bylo stanoveno právo stěžovatele na styk s dětmi a jeho povinnost platit výživné.
V říjnu 2000 změnil krajský soud napadené rozhodnutí v části týkající se placení výživného, a to vzhledem k platbám výživného realizovaným v mezidobí.
Ústavní stížnost stěžovatele z ledna 2001 byla v dubnu 2001 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud konstatoval, že předmětné řízení bylo zahájeno dne v říjnu 1996 a skončilo v dubnu 2001. Bylo však přerušeno v době od února do července 1997 z důvodu mimosoudního jednání a tato doba musí být odečtena z celkové délky řízení, které tudíž trvalo čtyři roky na třech soudních instancích. Soud také hodnotil délku dvou zmíněných řízení dohromady.
Soud dospěl k závěru, že řízení bylo do jisté míry složité, a to zejména s ohledem na napjaté vztahy mezi účastníky. Současně přisvědčil vládě, že chování stěžovatele může být předmětem jisté kritiky. Naproti tomu odhalil pouze jeden průtah v řízení, který by bylo možno připsat k tíži vnitrostátním orgánům (podle judikatury Soudu lze jediný průtah tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení není nepřiměřená), a poznamenal, že stěžovateli nebylo v průběhu řízení bráněno stýkat se se svými nezletilými dětmi. Navíc se soudy snažily nařizovat odročená jednání na blízké termíny.
Po přezkoumání všech okolností věci Soud vyslovil, že nedošlo k překročení požadavku přiměřené lhůty ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stížnost tudíž odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy