© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 22. listopadu 2011 o přijatelnosti stížnosti č. 8314/10
Soukromá základní škola Cesta k úspěchu v Praze, s. r. o., a Občanské sdružení Škola dětem proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že stížnost dvou právnických osob namítající zejména porušení práva na vzdělání je zjevně neopodstatněná.
(i) Okolnosti případu
První stěžovatelka podala v červenci 2004 na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádost o zařazení soukromé školy, kterou hodlala zřídit, do sítě školních a předškolních zařízení. Ministerstvo v prosinci 2004 žádosti nevyhovělo, mimo jiné proto, že předkládaný záměr nebyl slučitelný s dlouhodobým záměrem ministerstva, neodpovídal potřebám a možnostem rozvoje školské soustavy a nebylo možno pominout ani finanční aspekty celé věci. K rozkladu stěžovatelky ministerstvo původní rozhodnutí v únoru 2005 potvrdilo a připomnělo, že nabídka vzdělávání byla v dané oblasti dostatečná a že si rodiče mohou vybrat z široké škály existujících škol, stejně jako skutečnost, že upřednostňuje integraci nadaných dětí v běžných školách a že navrhovaný záměr není hospodárný.
První stěžovatelka v květnu 2005 podala správní žalobu, druhá stěžovatelka žádala o možnost připojit se k řízení jako vedlejší účastník, kterou však Městský soud v Praze nepřipustil. Ministerstvo sice v říjnu 2006 vyhovělo nové žádosti první stěžovatelky ze září téhož roku, avšak soudní řízení pokračovalo a městský soud v únoru 2007 žalobu zamítl jako bezdůvodnou. Městský soud jednak připomněl kritéria, jimiž bylo ministerstvo povinno se řídit, jednak identifikoval, jaké přesně důvody ministerstvo k zamítnutí žádosti vedly. Konstatoval též, že nedošlo k porušení Listiny základních práv a svobod.
První stěžovatelka podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud v březnu 2009 zamítl jako neopodstatněnou. Po věcné stránce potvrdil úvahy městského soudu, po procesní stránce, stran vedlejšího účastenství druhé stěžovatelky, uvedl, že ta kasační stížnost nepodala a první stěžovatelka nemůže hájit její práva.
Stěžovatelky následně podaly ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl, a to ve vztahu k první stěžovatelce pro zjevnou neopodstatněnost a ve vztahu ke druhé stěžovatelce pro nevyčerpání prostředků ochrany práva.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelky se dovolávaly práva na vzdělání zakotveného v článku 2 Protokolu č. 1, a to samostatně a ve spojení se zákazem diskriminace obsaženým v článku 14 Úmluvy, jakož i svobody myšlení chráněné článkem 9 Úmluvy.
Soud k tomu poznamenal, že stěžovatelky jsou právnické osoby, které se nemohou dovolávat porušení práv, jejichž nositeli mohou být jen fyzické osoby, jako je právo na vzdělání a svoboda myšlení, přestože připustil, že stěžovatelky byly vytvořeny rodiči nadaných dětí, a proto by bylo možno případně uvažovat o tom, že mají postavení obětí. Stížnost však prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost, když uvedl následující úvahy.
Žádost první stěžovatelky adresovaná ministerstvu směřovala ke zřízení soukromé školy pro nadané děti. Článek 2 Protokolu č. 1 však nezakládá povinnost státu zřídit určitý typ školy, jen zaručuje osobám v jurisdikci státu právo využít existujících vzdělávacích struktur. Navíc byla žádost zamítnuta pro nesplnění zákonných podmínek, a proto není možné poukazovat na příklad jiných škol, které zákonné podmínky splnily. Po vydání nového školského zákona bylo nové žádosti vyhověno; třebaže dotčené děti nemohly tuto konkrétní školu v relevantním období navštěvovat, neznamenalo to, že jim bylo vzdělání jakkoli odpíráno vzhledem k tomu, že mohly chodit do existujících škol a zároveň nebylo prokázáno, že by úroveň těchto škol byla natolik nízká, že by v podstatě vzdělání neposkytovaly.
Full & Egal Universal Law Academy