© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 16. listopadu 2004 ve věci č. 14780/04 – Štarha proti České republice
Senát druhé sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost na porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, práva na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy a zákazu diskriminace v článku 14 Úmluvy podanou otcem dvou nezletilých dětí, který vedl s matkou těchto dětí opatrovnické řízení a řízení o výkon rozhodnutí.
(i) Okolnosti případu
Z manželství stěžovatele a B. Š. se v letech 1987 a 1991 narodili dva synové. K rozkolu mezi manželi došlo v roce 1995, kdy B. Š. opustila s oběma dětmi společnou domácnost a požádala o rozvod. Krajský soud v Brně v prosinci 1997 potvrdil svěření dětí do výchovy matky. Styk stěžovatele s nezletilými probíhal bez problémů až do roku 1998, kdy se děti rozhodly u stěžovatele zůstat. Když v lednu 1998 odešel starší syn od matky ke stěžovateli, matka ukryla mladšího syna na neznámém místě, čímž zamezila kontaktům mezi ním na jedné straně a jeho bratrem a stěžovatelem na straně druhé.
V únoru 1998 požádal stěžovatel soud o svěření obou dětí do své péče. V únoru 1999 požádal soud o zjištění místa pobytu mladšího syna. V červnu 1999 požádal o vydání předběžného opatření o svěření mladšího syna do své péče. V prosinci 1999 byla matce uložena pokuta 5 000 Kč, protože soudu nesdělila místo pobytu mladšího syna. Mezitím se stěžovatel kvůli průtahům v řízení obracel na orgány státní správy soudnictví, které mu daly zapravdu. V květnu 2002 požádal stěžovatel soud o stanovení styku s mladším synem, jehož B. Š. stále ukrývala na neznámém místě. V červnu 2003 stěžovatel požádal soud o vydání předběžného opatření o určení styku s mladším synem poté, co zjistil, kde se zdržuje. Soud návrh obratem zamítl. V červenci 2003 bylo manželství stěžovatele rozvedeno. Okresní soud současně rozhodl o stěžovatelově návrhu z května 2002 a určil styk s mladším synem v rozsahu jedné hodiny měsíčně za přítomnosti matky. O stěžovatelově odvolání ze srpna 2003 nebylo v době vydání rozhodnutí doposud rozhodnuto.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel poukazoval na to, že v jeho věci nerozhodly vnitrostátní soudy spravedlivě, nestranně ani v přiměřené lhůtě, že je porušováno jeho právo na rodinný život a že je obětí diskriminace, když české soudy v 92 % případů přiznávají péči o nezletilé děti matkám.
Soud rozhodl, že bude stížnost posuzovat přednostně.
Předně Soud konstatoval, že se stěžovatel neobrátil na Ústavní soud s argumentem, že řízení doposud neskončilo a že rozhodovací praxe Ústavního soudu je protiotcovská. Podle Soudu však není nutné zkoumat účinnost ústavní stížnosti v dané věci, neboť je stížnost třeba odmítnout z jiných důvodů.
Soud dále uvedl, že řada řízení skončila dříve než šest měsíců před podáním stížnosti, takže je stížnost k nim se vztahující opožděná. To platí i u problému pětiletého skrývání mladšího syna jeho matkou; navíc stěžovatel zřejmě nepodal formální návrh na výkon rozhodnutí.
Soud tudíž může zkoumat jen námitky týkající se řízení o styku s mladším synem, které stěžovatel zahájil v květnu 2002 a které probíhá před odvolacím soudem.
Stran délky tohoto řízení Soud zjistil, že za uvedené období okresní soud rozhodoval i v dalších záležitostech stěžovatele, B. Š. a nezletilých dětí a že vydal rozsudek třináct měsíců po zahájení řízení. Stěžovatel navíc netvrdí, že by tento rozsudek nebyl respektován a že by neměl možnost mladšího syna vidět. Soudu se tudíž jeví, že ve světle jediného průtahu, k němuž došlo v odvolacím řízení (jeden a čtvrt roku), nelze konstatovat porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy.
Ostatní námitky Soud posoudil jako předčasné, neboť řízení v druhém stupni stále probíhalo; vnitrostátní prostředky nápravy tudíž nebyly vyčerpány.
Full & Egal Universal Law Academy