© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 23. října 2012 ve věci č. 55488/08
Stepankiv proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost vznesená na poli článku 3 Úmluvy v souvislosti s neposkytnutím bezplatné léčby závažného onemocnění během pobytu ve vazbě je nepřijatelná pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Skutkové okolnosti
Stěžovatel, ukrajinský občan, byl v únoru 2007 zadržen Policií České republiky a následně rozhodnutím Okresního soudu v Táboře umístěn do vazby. Byla mu diagnostikována infekce virem HIV ve stádiu B3 a doporučena antiretrovirální terapie. Tato mu byla bezplatně poskytována pouze do července 2007, přičemž její další pokračování bylo podmíněno přímou úhradou nákladů ze strany stěžovatele.
Stěžovatel si poté na absenci doporučené léčby opakovaně stěžoval u vězeňské služby a státního zastupitelství, nicméně jeho námitky byly vždy odmítnuty s odůvodněním, že v jeho případě se jedná o onemocnění, které je neléčitelné, přičemž léky, jejichž zajištění se domáhal, pouze zpomalují a oddalují průběh případného onemocnění AIDS. Jako nepracující a zdravotně nepojištěný cizinec, s jehož domovskou zemí nemá Česká republika mezinárodní dohodu o poskytování lékařské péče a její úhradě, si byl stěžovatel ve smyslu příslušných zákonných ustanovení (zejména § 30 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a § 18 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby) povinen hradit předmětnou léčbu sám.
V dubnu a září 2008 stěžovatel napadl prostřednictvím ústavních stížností usnesení Vrchního soudu v Praze z března a července 2008, kterými byly zamítnuty jeho stížnosti proti rozhodnutím nižších soudů o trvání vazby. Ústavní soud usneseními z června a listopadu 2008 obě ústavní stížnosti odmítl.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z února 2009 byl stěžovatel nakonec mj. odsouzen k trestu osmi a půl roku odnětí svobody a k trestu vyhoštění. Od trestu odnětí svobody bylo následně upuštěno a v listopadu 2009 byl stěžovatel vyhoštěn na Ukrajinu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal zejména porušení článku 3 Úmluvy v souvislosti s tím, že mu nebyla navzdory doporučením lékařů poskytnuta léčba jeho závažného onemocnění, čímž měl být vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení.
Soud vyhověl námitce vlády, podle níž stěžovatel nevyužil ústavní stížnosti proti opatření nebo jinému zásahu do základních práv ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Soud připomněl, že v případech týkajících se České republiky v souvislosti s požadavkem vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy v obecné rovině vyžaduje, aby stěžovatelé využili ústavní stížnosti, pakliže závažné skutečnosti nepoukazují na neúčinnost takového prostředku nápravy v konkrétním případě. Stěžovatel, který napadal soudní rozhodnutí týkající se trvání vazby, se však u Ústavního soudu domáhal toliko propuštění na svobodu. Ačkoliv se se svými námitkami týkajícími se neadekvátnosti zdravotní péče opakovaně obracel na vězeňskou službu i na státní zastupitelství, jejich rozhodnutí již nenapadl prostřednictvím ústavní stížnosti proti zásahu do svých základních práv a neumožnil, aby byla jeho věc řešena již na vnitrostátní úrovni.
S odvoláním na podpůrný charakter kontrolního mechanismu Úmluvy proto Soud stížnost prohlásil za nepřijatelnou pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy