© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 13. října 2009 ve věci č. 43471/02 – Šubrt proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil stížnost vlastníka bytu s regulovaným nájemným, který se dlouhou dobu neúspěšně pokoušel dosáhnout vyklizení bytu bez povinnosti zajistit srovnatelný náhradní byt, za nepřijatelnou pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, konkrétně žaloby na náhradu škody vzniklé rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem státu.
(i) Okolnosti případu
Rozsudkem z prosince 1995 Krajský soud v Brně poté, co ukončil nájemní vztah, nařídil dosavadním nájemcům, manželům K., vyklidit byt ve vlastnictví stěžovatele po zajištění srovnatelného náhradního bytu.
Stěžovatel se v roce 1998 začal domáhat soudního výkonu rozhodnutí, přičemž však Okresní soud v Prostějově byl toho názoru, že byt nabízený mezitím ovdovělé paní K. nebyl srovnatelný (kvůli menší rozloze, vyššímu podlaží, vyššímu nájemnému, jež by se dramaticky projevilo na životní úrovni paní K., která platila pouze regulované nájemné). Později stěžovatel navrhl změnu původního rozsudku tak, aby stačilo zajistit toliko přístřeší. Nálezem ze září 2004 stěžovateli přisvědčil Ústavní soud, který konstatoval, že stěžovatel původnímu požadavku s ohledem na situaci v oblasti bytů s regulovaným nájemným vyhovět nemohl a že namísto toho měl vynaložit veškeré rozumné úsilí k tomu, aby našel náhradní byt přiměřeně odpovídající standardům bytu původního; také dodal, že stát nemůže přenášet na vlastníky nájemních bytů své povinnosti v oblasti sociální péče a že vlastníci bytů s regulovaným nájemným jsou v zásadě oprávněni dosáhnout vyklizení bytu za stejných podmínek jako vlastníci bytů, u nichž se regulace nájemného neuplatňuje. Stěžovatel nakonec vyklizení bytu nedosáhl, paní K. v roce 2007 zemřela, její majetek připadl státu a stěžovateli bylo uhrazeno toliko nájemné, které zůstavitelka za posledních týdny svého života nestihla uhradit.
Stěžovatel se mezitím úspěšně domáhal přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním bytu po roce 2000, jeho tvrzený nárok na náhradu škody způsobenou nezákonnými rozhodnutími soudů a průtahy v exekučním řízení nicméně Ministerstvo spravedlnosti neuznalo a u soudu uplatněn podle všeho nebyl.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel poukazoval na průtahy v exekučním řízení a s tím související porušení jeho práva na soud podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a práva pokojně užívat majetek podle článku 1 Protokolu č. 1.
Soud konstatoval, že se stěžovatel mohl domáhat náhrady vzniklé škody podle zákona č. 82/1998 Sb., když poznamenal, že tento zákon i před novelou provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. umožňoval nahradit majetkovou škodu.
Full & Egal Universal Law Academy