© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 17. září 2013 ve věci č. 36687/09 – Šumbera proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně odmítl stížnost pro zneužití práva na podání stížnosti ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy, neboť stěžovatel Soudu zamlčel okolnosti podstatné k objektivnímu projednání věci.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel v minulosti koupil nájemní dům v obci Mezina s dvanácti bytovými jednotkami podléhajícími regulaci nájemného. V březnu 2004 stěžovatel vyrozuměl nájemce jednoho z bytů o jednostranném zvýšení nájemného z původních 1 300 Kč na 3 500 Kč měsíčně. Od té doby nájemce přestal platit nájemné zcela. Stěžovatel proto následně podal u Okresního soudu v Bruntále žalobu, jíž se domáhal zaplacení dlužného nájemného za období od března do prosince 2004 ve výši po jeho jednostranném navýšení. Žalobě stěžovatele bylo částečně vyhověno, když soud rozhodl o povinnosti nájemce uhradit dlužné nájemné, avšak ve výši před jeho jednostranným navýšením, čímž odmítl názor žalovaného, že v daném období bytovou jednotku neužíval, neboť tato skutečnost nemohla mít vliv na povinnosti nájemce plynoucí z platné nájemní smlouvy. Co do částky odpovídající rozdílu mezi jednostranně navýšenou a původní výší nájemného byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění soud připomněl, že dle judikatury Ústavního soudu lze regulované nájemné soudním rozhodnutím zvýšit výlučně s účinky pro futuro, a nikoli retroaktivně, neboť se jedná z povahy věci o rozhodnutí konstitutivní. Ke shodnému závěru dospěl rovněž odvolací soud, který zdůraznil, že právní úkon, jímž stěžovatel jednostranně navýšil nájemné, je neplatný, neboť pro něj neexistuje opora v platném právu ani v uzavřené nájemní smlouvě. Ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. V řízení před Soudem stěžovatel namítal porušení práva na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 a práva na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy.
Ve svém stanovisku k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti ze dne 29. června 2012 vláda poukázala na skutečnost, že v období od července do prosince 2004, po které nebyla předmětná bytová jednotka užívána původním nájemcem, byla tato stěžovatelem pronajata třetí osobě za tržní nájemné ve výši 3 500 Kč.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) Částečná nepřijatelnost stížnosti pro opožděnost
Ačkoliv v prvotním podání k Soudu stěžovatel namítal porušení práva na pokojné užívání majetku pouze ve vztahu k jedné bytové jednotce, podáním ze dne 26. listopadu 2012 rozšířil předmět stížnosti na všech dvanáct bytů nacházejících se v předmětném domě. Soud podotkl, že z dokumentů předložených stěžovatel vyplývá, že tento se v rámci vnitrostátního řízení domáhal nápravy údajně porušeného práva na pokojné užívání majetku pouze ve vztahu k jednomu z bytů. Aniž se Soud podrobněji zabýval otázkou, zda stěžovatel vyčerpal vnitrostátní právní prostředky nápravy ve vztahu k ostatním jedenácti bytům, konstatoval, že v tomto rozsahu je stížnost podle čl. 35 odst. 1 Úmluvy nepřijatelná, neboť k rozšíření předmětu řízení došlo zjevně opožděně.
b) Zneužití práva na podání stížnosti
Soud připomněl, že stížnost může být odmítnuta, je-li vědomě založena na nepravdivých skutečnostech. Stejně tak mohou být za zneužití práva na podání stížnosti považovány případy, kdy stěžovatel předložil Soudu neúplné či jinak zavádějící informace týkající se podstatných okolností případu, aniž by byl následně schopen takové jednání rozumně vysvětlit. V projednávané věci se stěžovatel na vnitrostátní úrovni i v řízení před Soudem domáhal zaplacení rozdílu mezi tržním a regulovaným nájemným za období od března do prosince 2004. Stěžovatel neinformoval Soud o skutečnosti, že v období od července do prosince 2004 pronajímal daný byt jiné osobě, a to za tržní nájemné, aniž odůvodnil, proč tuto podstatnou okolnost Soudu zamlčel. Dle přesvědčení Soudu nelze přehlížet, že stěžovatel se pokusil vybrat nájemné za předmětné období dvakrát. Soud uzavřel, že popsaným jednáním se stěžovatel dopustil zneužití práva na podání stížnosti ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy