© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 27. září 2011 ve věci č. 29736/09 – Švehla proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně odmítl stížnost týkající se přístupu k soudu, když konstatoval, že Nejvyšší soud právem odmítl stěžovatelovo dovolání pro nesplnění zákonných podmínek a Ústavní soud, dílem pro nevyčerpání jiných prostředků ochrany práva a dílem pro opožděnost, udělal totéž se stěžovatelovou ústavní stížností.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyzván, aby se vyjádřil k žalobě o náhradu škody způsobené dopravní nehodou a uvedl, na čem případně zakládá svoji obhajobu. Stěžovatel si vzal advokáta, avšak stanovenou třicetidenní lhůtu nedodržel a soudu pouze sdělil, že nároky odmítá. V červnu 2005 vydal obvodní soud rozsudek pro uznání, když konstatoval mimo jiné, že nelze ponechat na vůli stěžovatele, zda se k věci vyjádří, či nikoli. Městský soud v Praze v listopadu 2006 rozsudek obvodního soudu potvrdil. V dubnu 2007 podala stěžovatelova advokátka blanketní dovolání s tím, že je doplní o podrobnou argumentaci do čtrnácti dnů. Doplnění však bylo odesláno až v listopadu 2007. Nejvyšší soud v červnu 2008 dovolání odmítl pro neodstranitelné vady, neboť nebylo ve stanovené lhůtě doplněno. Upřesnil, jaké obsahové náležitosti občanský soudní řád stanoví. Ústavní stížnost byla v listopadu 2008 odmítnuta, a to ve vztahu k Nejvyššímu soudu pro zjevnou neopodstatněnost a ve vztahu k rozhodnutím podřízených soudů pro opožděnost. Podle Ústavního soudu nepodal stěžovatel řádně dovolání, a tudíž nevyčerpal jiné prostředky ochrany práva, které zákon poskytuje.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud se napřed zabýval otázkou přístupu k Ústavnímu soudu. Podle Soudu se tento případ liší od věci Adamíček proti České republice (č. 35836/05, rozsudek ze dne 12. října 2010), v níž dospěl k závěru o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy v důsledku odmítnutí ústavní stížnosti v kombinaci s dovoláním. Stěžovatel v projednávané věci podal blanketní dovolání, neupřesnil, na jakém ustanovení občanského soudního řádu je zakládá, ve stanovené lhůtě neupřesnil své argumenty a výhrady vůči rozhodnutím obvodního a městského soudu. Nedal tak Nejvyššímu soudu možnost ověřit, zda věc je zásadního právního významu. Odmítnutí dovolání tak spočívalo na objektivních důvodech, které nebyly na uvážení Nejvyššího soudu, který tudíž nerozhodoval v režimu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Jeho rozhodnutí je zjevně v souladu s právními předpisy a nejeví známky svévole. Je také potřebné, aby účastníci řízení a jejich advokáti respektovali specifickou úlohu Nejvyššího soudu. V důsledku těchto zjištění nelze ani Ústavnímu soudu vytknout, že sám odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost.
Pokud jde tedy o přístup k Ústavnímu soudu, je stížnostní námitka zjevně neopodstatněná. V rozsahu, v němž stěžovatel napadal postup ostatních soudů rozhodujících ve věci, je pak stížnost třeba odmítnout pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy