© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. února 2014 ve věci č. 43442/11
Svoboda a ostatní proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost vznesená na poli článků 3, 5 a 13 Úmluvy v souvislosti se zásahem policistů vůči stěžovatelům (zadržení a následný převoz na záchytnou protialkoholní stanici) je nepřijatelná částečně pro zjevnou neopodstatněnost a částečně pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé, tři muži ve věku 26 až 40 let, byli dne 10. srpna 2010 v ranních hodinách v Uherském Brodě zadrženi příslušníky policie, kteří byli na místo přivoláni prostřednictvím tísňového volání pana M., který viděl z okna svého bytu tři muže, jak naskakují na projíždějící auta (jeden muž měl být dokonce autem zasažen). Ještě předtím došlo přitom v místních prodejně potravin k verbálnímu incidentu mezi stěžovateli a prodavačkami. Stěžovatelé, byť přiznali, že byli pod vlivem alkoholu, tvrdili, že na parkovišti nedaleko od prodejny pouze diskutovali. Podle jejich tvrzení byl první stěžovatel jedním z policistů fyzicky napaden a poté byli všichni stěžovatelé spoutáni a předvedeni na policejní stanici, kde byli ze strany policistů po dobu čtyř hodin drženi, biti, vystaveni verbálním útokům a nakonec převezeni do záchytné protialkoholní stanice nemocnice v Kroměříži. Zde měla být druhému stěžovateli proti jeho vůli odebrána krev a při tom vykloubeno pravé rameno. Ze záchytné stanice byli stěžovatelé propuštěni v pozdních hodinách téhož dne.
Stěžovatelé se po incidentu nejdříve obrátili na Okresní státní zastupitelství v Uherském Hradišti, odkud byli odkázáni na příslušné oddělení policie v Uherském Hradišti, kam se nakonec dne 25. srpna 2010 dostavili a byli zde vyslechnuti. O případu byla následně informována tehdejší Inspekce Policie České republiky (dále jen „Inspekce“), ta se však případem odmítla zabývat a věc byla vyřízena orgánem vnitřní kontroly policie. Ten dne 4. října 2010 případ odložil, s čímž stěžovatelé nesouhlasili, jejich trestní oznámení podané přímo k Inspekci i následná stížnost k příslušnému státnímu zastupitelství však byly neúspěšné. Stěžovatelé se následně obrátili na Ústavní soud, který jejich ústavní stížnost v lednu 2012 odmítl.
Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 podle zákona č. 82/1998 Sb. se stěžovatelé na Ministerstvu vnitra domáhají finančního odškodnění a omluvy za zásah do jejich osobnostních práv. Obvodní soud jejich žalobu v rozsahu požadavků na náhradu škody zamítl rozsudkem ze dne 14. června 2012 a Městský soud v Praze prvostupňový rozsudek potvrdil dne 26. dubna 2013. V srpnu 2013 se stěžovatelé s dovoláním obrátili na Nejvyšší soud.
V rámci řízení před Soudem předložili stěžovatelé jednak lékařskou zprávu ze dne 20. srpna 2010, podle které se první stěžovatel dne 13. srpna 2010 dostavil k lékaři a o týden později mu byla rentgenologicky zjištěna zlomenina žebra, jednak lékařskou zprávu ze dne 11. srpna 2010, podle které měl druhý stěžovatel vykloubené rameno, a nakonec záznamy o čtyřech lékařských prohlídkách, ke kterým se v období od 11. srpna do 16. listopadu 2010 dostavil třetí stěžovatel a v rámci kterých byla dotyčnému zjištěna různá lehčí zranění.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelé před Soudem zejména namítali, že byli ze strany policistů vystaveni špatnému zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy, přičemž následné vyšetřování nebylo účinné a nezávislé. V souvislosti s tvrzenou neexistencí prostředku nápravy, prostřednictvím kterého by příslušné námitky mohli uplatnit na vnitrostátní úrovni, namítali dále také porušení článku 13 Úmluvy a ve vztahu k jejich zajištění na policejní služebně, poutání a následnému převozu na záchytnou stanici rovněž porušení článku 5 Úmluvy.
a) K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
V hmotněprávní rovině námitky na poli článku 3 Úmluvy Soud nejprve konstatoval, že mezi účastníky řízení před Soudem existovaly zejména rozpory ohledně rozsahu a původu jednotlivých zranění stěžovatelů. Soud v této souvislosti podotknul, že skutková tvrzení stěžovatelů narážejí na výpovědi množství policistů či zdravotnických pracovníků, kteří byli incidentu v jeho různých fázích přítomni. Při podrobnějším rozboru jednotlivých namítaných zranění Soud následně konstatoval, že první stěžovatel byl v průběhu zajištění dvakrát lékařsky vyšetřen (jednou přímo na policejním oddělení a jednou na záchytné stanici), přičemž ani jednou žádná zranění nebyla zjištěna a stěžovatel sám nepoukazoval na jakékoli potíže. Zatímco v řízení před Soudem první stěžovatel nevysvětlil, z jakého důvodu se nechal vyšetřit poprvé až tři dny po incidentu, na základě rentgenologického nálezu vyhotoveného o týden později podle Soudu nebylo možné konstatovat, že zlomenina žebra měla původ v jednání policistů. Druhý stěžovatel se sice nechal ošetřit hned následujícího dne, nicméně jeho tvrzení o tom, že k vykloubení ramene došlo při odběru krve na záchytné stanici, bylo zpochybněno zjištěními dvou lékařů, podle kterých stěžovatel uváděl bolesti v rameni již před odebráním krve. Tvrzení o tom, že vyjádření lékařů byla zfalšována, Soud označil za nepodložená, přičemž současně poukázal na výpovědi sester přítomných u odběru krve, které uvedly, že ke zranění stěžovatele při daném úkonu nedošlo. Ohledně namítaných zranění třetího stěžovatele Soud konstatoval, že v rozporu s tvrzením stěžovatele, že již den po incidentu navštívil lékaře, který konstatoval množství hematomů a vystavil stěžovateli potvrzení o pracovní neschopnosti, z lékařské zprávy ze dne 11. srpna 2010 nic takového nevyplývá. Naopak, podle této zprávy uváděl stěžovatel toliko bolesti zad, rukou a hlavy. Pohmožděniny konstatoval lékař až ve zprávě ze dne 13. srpna 2010 a existence dalších hematomů vyplývá až ze zprávy vyhotovené dne 26. srpna 2010. Podle Soudu tak nebylo z přiložených zpráv zřejmé, k jakému datu ke vzniku těchto později zjištěných zranění došlo. Za daných okolností proto nebylo přesvědčivě prokázáno, že stěžovatelé byli zraněni v průběhu jejich zajištění policií. Příslušnou část stížnosti proto prohlásil za zjevně neopodstatněnou.
V procesní rovině daného ustanovení Úmluvy Soud připomněl, že povinnost provést „veřejné a účinné vyšetřování“ vzniká v okamžiku, kdy určitá osoba předloží státním orgánům „hájitelné tvrzení“ o tom, že byla ze strany policie vystavena zacházení zakázanému článkem 3 Úmluvy (Slimani proti Francii, č. 57671/00, rozsudek ze dne 27. července 2004, § 31). S odkazem na své závěry na poli uvedeného ustanovení v jeho hmotněprávní části Soud uzavřel, že příslušná povinnost státním orgánům v projednávané věci nevznikla, a proto je tato část stížnosti zjevně neopodstatněná. Ke stejnému závěru Soud v dané souvislosti následně dospěl i ve vztahu k námitce stěžovatelů na poli článku 13 Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení článku 5 Úmluvy
Ohledně námitky vznesené na poli článku 5 Úmluvy Soud nepovažoval za nutné zjišťovat, zda měli stěžovatelé po dobu jejich omezení na svobodě k dispozici prostředek nápravy vedoucí k jejich propuštění, neboť byli zajištěni pouze po dobu několika hodin, a v dané situaci tudíž postačovalo, aby disponovali toliko prostředkem nápravy vedoucímu k případné peněžité náhradě nemajetkové újmy (Ťupa proti České republice, č. 39822/05, rozsudek ze dne 26. května 2011, § 38-39). Stěžovatelé využili postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž řízení nyní probíhá před Nejvyšším soudem. Nelze přitom a priori vyloučit, že daný prostředek nápravy je účinný. Tuto námitku proto Soud prohlásil za nepřijatelnou pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy