© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, www.justice.cz. [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. května 2004 ve věci č. 73579/01
Tomek proti České republice
Senát druhé sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost týkající se délky stěžovatelovy vazby a trestního řízení.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl v říjnu 1997 zatčen a obviněn mimo jiné z podvodu. Okresní soud ve Vsetíně ho vzal do vazby pro všechny tři důvody předvídané v § 67 trestního řádu. V srpnu 1998 předložil státní zástupce Krajskému soudu v Ostravě obžalobu, avšak v lednu 1999 soud vrátil spis k došetření. V dubnu 1999 nicméně Vrchní soud v Olomouci toto rozhodnutí zrušil. V létě 1999 se konala dvě hlavní líčení a stěžovatel byl v lednu 2000 shledán vinným a odsouzen mimo jiné k šesti a půl roku odnětí svobody, proti čemuž se stěžovatel a spoluobžalovaní odvolali.
V únoru 2000 prodloužil vrchní soud stěžovatelovu vazbu do května 2000, Nejvyšší soud toto rozhodnutí potvrdil. Vazba byla následně vrchním soudem prodloužena do srpna 2000, Nejvyšší soud rozhodnutí potvrdil, proti čemuž stěžovatel v červenci 2000 podal ústavní stížnost. Vrchní soud prodloužil vazbu ještě jednou, a to do října 2000, Nejvyšší soud toto rozhodnutí také potvrdil. V září 2000 vrchní soud rozsudek první stupně zrušil a nahradil ho svým rozsudkem, kterým stěžovatele odsoudil k šesti letům odnětí svobody. V listopadu 2000 odmítl Ústavní soud stížnost z července 2000.
Soudy při prodlužování vazby v podstatě konstatovaly, že je vazba i nadále odůvodněna ustanovením § 67 trestního řádu a že v aktivitě orgánů činných v trestním řízení nelze zjistit průtahy. Věc byla také poměrně důkazně složitá, o čemž svědčil i značný objem spisu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal nadměrnou délky vazby a nepřiměřenou délku trestního řízení.
a) K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy
Soud připomenul, že se délka vazby pro účely článku 5 odst. 3 Úmluvy počítá od zatčení do rozsudku soudu prvního stupně o trestním obvinění. Tato délka tedy byla dva roky, tři měsíce a šest dní. Přiměřenost délky vazby je třeba hodnotit ve světle konkrétních okolností případu.
Národním orgánům přísluší zkoumat okolnosti, které odůvodňují veřejný zájem na vazbě v trestním řízení, a výsledky tohoto zkoumání musejí zachytit ve svých rozhodnutích. Soud potom přezkoumá důvody těchto rozhodnutí ve světle stěžovatelových tvrzení. Podle Soudu byly důvody stěžovatelovy vazby, které národní orgány zjistily, dostatečné a relevantní; jeho trestná činnost byla rozsáhlá, věc byla složitá, byly dány obavy ze stěžovatelova útěku a z pokračování v trestné činnosti. V době zatčení se stěžovatel vyhýbal věřitelům a hrozil mu přísný trest. Pokud jde o aktivitu národních orgánů, shledal Soud, že vnímaly věc stěžovatelova trestního stíhání jako komplexní, týkala se více obžalovaných. Soud proto (ve světle stěžovatelových tvrzení) nenašel žádný důvod ke kritice postupu národních orgánů a stížnost na porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy shledal za zjevně neopodstatněnou.
b) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Soud spočítal, že trestní řízení trvalo celkem dva roky, deset měsíců a třicet dnů pro dvě úrovně soudní soustavy. Soud věc považoval za komplexní, a to pro rozsah trestné činnosti vytýkané stěžovateli a jeho společníkům, jakož i pro potřebu provést množství důkazů. I když lze krajskému soudu vytknout, že věc vrátil státnímu zastupitelství k došetření, Soud nemůže považovat celkovou délku trestního řízení za nepřiměřenou. Stížnost na porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy proto též odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy