© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 8. prosince 2015 ve věci č. 54737/13 – Tykvová proti České republice
Senát páté sekce Soudu rozhodl o nepřijatelnosti stížnosti, v níž stěžovatelka namítala porušení práva na respektování soukromého života a obydlí chráněného článkem 8 Úmluvy v souvislosti s domovní prohlídkou provedenou v trestní věci jejího manžela, a to z důvodu nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
I.Skutkové okolnosti
V souvislosti s trestní věcí manžela stěžovatelky podezřelého z trestných činů přijímání úplatku a zneužívání informací v obchodním styku Obvodní soud pro Prahu 7 na návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze v červnu 2006 vydal příkaz k prohlídce činžovního domu, jehož byla stěžovatelka vlastníkem. Domovní prohlídka byla provedena v červenci téhož roku, a to nejen v bytě obývaném stěžovatelkou a jejím manželem, ale i v bytech jejich dospělých dětí a dalších nájemců.
V srpnu 2008 podala stěžovatelka u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti, v níž namítala, že příkaz k prohlídce nebyl dostatečně odůvodněn ani podepsán příslušným soudcem a že předmětný dům byl soudním příkazem specifikován jako rodinný dům a prohlídka byla následně provedena v celém činžovním domě včetně bytů dalších nájemců. Městský soud v květnu 2010 žalobu zamítl a Vrchní soud v Praze v březnu 2011 jeho rozsudek potvrdil s tím, že v řízení o žalobě na ochranu osobnosti nelze přezkoumávat rozhodnutí vydaná v rámci trestního řízení. Stěžovatelka proti rozhodnutí obecných soudů následně neúspěšně brojila u Nejvyššího soudu a v dubnu 2013 byla odmítnuta její ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost, a to mj. s tím, že obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelka z důvodů vznesených před vnitrostátní soudy namítala, že předmětnou domovní prohlídkou došlo k porušení jejího práva na respektování soukromého života a obydlí chráněného článkem 8 Úmluvy.
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Soud nejprve připomněl svou předchozí judikaturu ve věcech srovnatelných skutkově i právně s projednávaným případem. Ve věci Kvasnica proti Slovensku (č. 72094/01, rozhodnutí ze dne 26. září 2006) učinil závěr, že v souvislosti s nařízením telefonických odposlechů neměla žaloba na ochranu osobnosti rozumnou naději na úspěch, a ve věci Smatana proti České republice (č. 18642/04, rozsudek ze dne 27. září 2007, § 89 a 11) mj. poznamenal, že žaloba na ochranu osobnosti podle § 11 až 13 tehdy platného občanského zákoníku nebyla účinným prostředkem nápravy v souvislosti s námitkami stěžovatele na poli článku 5 Úmluvy, když soudy rozhodující v občanskoprávních sporech nebyly příslušné projednat námitky trestněprávní povahy.
Zatímco Vrchní soud v Praze dospěl v projednávané věci k závěru o své nepříslušnosti posoudit v rámci řízení o žalobě stěžovatelky rozhodnutí vydaná v trestním řízení, stěžovatelka nepoukázala na žádnou relevantní vnitrostátní judikaturu, která by svědčila o opaku. Z judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že v určitých výjimečných případech může Ústavní soud zrušit rozhodnutí o nařízení domovní prohlídky (srov. Duong proti České republice, č. 21381/11, rozsudek ze dne 14. ledna 2016, § 35). Běžně je takto nutné využít procesních prostředků přímo v rámci trestního řízení (Maslák a Michaláková proti České republice, č. 52028/13, rozsudek ze dne 14. ledna 2016, § 44 a 97), přičemž z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. listopadu 2006 vyplývá, že osoby, které nejsou stranou v trestním řízení, tak mohou učinit přímo prostřednictvím ústavní stížnosti. V projednávané věci stěžovatelce nic nebránilo, aby se obrátila na Ústavní soud, který mohl přezkoumat všechny její námitky vznesené v řízení před Soudem, příkaz k domovní prohlídce zrušit a tím rovněž otevřít stěžovatelce možnost domáhat se náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1019/2012 (srov. Maslák a Michálková proti České republice, cit., výše, § 28) přitom vyplývá, že podle § 7 tohoto zákona mohou být za účastníky řízení považovány rovněž osoby, které v souvislosti s takovým trestním řízením utrpěly zásah do svých práv, ač nejsou přímo stranou v trestním řízení. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka neučinila vše, co od ní bylo možné rozumně očekávat za účelem řádného vyčerpání příslušných prostředků nápravy. Soud proto její stížnost prohlásil za nepřijatelnou pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy