Usnesení Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. listopadu 2011 – Le Poumon vert de la Hulpe a další v. Région wallonne
(Spojené věci C‑177/09 až C-179/09)
„Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337/EHS – Rozsah působnosti – Pojem ‚zvláštní vnitrostátní zákon‘ – Aarhuská úmluva – Přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí – Rozsah práva podat opravný prostředek proti zákonu“
1. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Působnost – Záměr přijatý vnitrostátním zákonem – Vyloučení – Podmínky – Posouzení vnitrostátním soudem (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 2003/35, čl. 1 odst. 5) (viz bod 37 a výrok 1)
2. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Záměr přijatý vnitrostátním zákonem spadající do působnosti směrnice – Právo podat opravný prostředek proti tomuto zákonu – Rozsah (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 2003/35, článek 10a; rozhodnutí Rady 2005/370) (viz bod 46 a výrok 2)
Předmět
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Conseil d’État – Výklad článků 1, 5, 6, 7, 8 a 10a směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (Úř. věst. L 73, s. 5) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 156, s. 17) – Výklad článků 6 a 9 Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, uzavřené dne 25. června 1998 a schválené Evropským společenstvím rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. L 124, s. 1) – Uznání některých povolení „schválených“ nařízením, u kterých existují naléhavé důvody obecného zájmu, jakožto zvláštních vnitrostátních legislativních aktů? – Neexistence práva na úplný přezkum rozhodnutí, kterým se povolují záměry, které mohou mít značné dopady na životní prostředí – Fakultativní nebo obligatorní charakter existence takového práva – Povolení ke stavebním pracím a provozování
Výrok
1)
Článek 1 odst. 5 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003, musí být vykládán v tom smyslu, že z působnosti uvedené směrnice jsou vyloučeny pouze záměry, jejichž jednotlivé části byly přijaty zvláštním zákonem tak, že cílů této směrnice bylo dosaženo prostřednictvím zákonodárného procesu. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda obě tyto podmínky byly dodrženy s ohledem jak na obsah přijatého zákona, tak na celý zákonodárný proces, který vedl k jeho přijetí, a zejména na přípravné akty a parlamentní debaty. V tomto ohledu zákon, který pouze „schvaluje“ předchozí správní akt a pouze uvádí naléhavé důvody obecného zájmu, aniž byl předtím zahájen zákonodárný proces týkající se meritorní stránky věci, který by umožnil splnit uvedené podmínky, nelze považovat za zvláštní zákon ve smyslu tohoto ustanovení, a nepostačuje tedy k tomu, aby byl záměr vyloučen z působnosti směrnice 85/337, ve znění směrnice 2003/35.
2)
Článek 9 odst. 2 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která byla uzavřena dne 25. června 1998 a schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 a článek 10a směrnice 85/337, ve znění směrnice 2003/35, musí být vykládány v tom smyslu, že
– pokud je záměr, na který se vztahují tato ustanovení, schválen zákonem, musí být možné, aby otázku, zda tento zákon splňuje podmínky stanovené v čl. 1 odst. 5 uvedené směrnice, přezkoumal podle vnitrostátních procesních pravidel soud nebo nezávislý a nestranný orgán zřízený zákonem;
– v případě, že by proti takovému zákonu nebylo možné podat opravný prostředek povahy a rozsahu, jež byly uvedeny výše, by příslušelo každému vnitrostátnímu soudu, kterému byla v rámci jeho pravomoci věc předložena, aby provedl přezkum popsaný v předchozí odrážce a vyvodil z něj případně takové důsledky, že tento zákon nepoužije.
Top