USNESENÍ SOUDU (druhého senátu)
15. února 2005 (*)
„Žaloba na neplatnost – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům [entitám] s cílem bojovat proti terorismu – Aktivní legitimace – Sdružení – Přípustnost“
Ve věci T‑206/02,
Congrès national du Kurdistan (KNK), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupený J. Boisseau, advokátem,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené M. Vitsentzatosem a S. Marquardtem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Komisí Evropských společenství, původně zastoupenou G. zur Hausen a G. Boudot, poté J. Enegrenem a G. Boudot, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
a
Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, původně zastoupeným J. Collinsem, poté R. Caudwell, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejšími účastníky,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady 2002/334/ES, ze dne 2. května 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům [entitám] s cílem bojovat proti terorismu a kterým se ruší rozhodnutí 2001/927/ES (Úř. věst. L 116, s. 33),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),
ve složení J. Pirrung, předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: H. Jung,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Ze spisu vyplývá, že Strana pracujících Kurdistánu (PKK) se objevila v roce 1978 a zahájila ozbrojený boj proti turecké vládě s cílem dosáhnout uznání práva Kurdů na sebeurčení. V červenci roku 1999 PKK vyhlásila jednostranné příměří, s výhradou práva na sebeobranu. V dubnu roku 2002 vyhlásil kongres PKK rozpuštění této strany.
2 Národní kongres Kurdistánu (KNK), který byl založen v roce 1999, je svazem sdružujícím přibližně třicet organizací. KNK má za cíl „posilovat jednotu a spolupráci Kurdů ve všech částech Kurdistánu a podporovat jejich boj se zřetelem k nejvyšším zájmům Kurdského národa“ (čl. 7 odst. A Charty zakládající KNK). PKK byla členem KNK v době jeho vytvoření.
3 Majíc za to, že je nutné, aby Společenství přijalo opatření k provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1373 (2001), přijala Rada dne 27. prosince 2001 společný postoj 2001/930/SZBP o boji proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 90; Zvl. vyd. 18/01, s. 213) a společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření v boji proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 93; Zvl. vyd. 18/01, s. 217).
4 Podle článku 2 společného postoje 2001/931:
„Evropské společenství v mezích pravomocí, které mu byly svěřeny Smlouvou o založení Evropského společenství, nařídí zmrazení finančních prostředků a jiného finančního majetku nebo hospodářských zdrojů osob, skupin a subjektů [entit] uvedených v příloze.“
5 Dne 27. prosince 2001 přijala Rada nařízení (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům [entitám] s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 70; Zvl. vyd. 18/01, s. 207).
6 Podle článku 2 nařízení č. 2580/2001:
„1. Pokud není podle článků 5 a 6 povoleno jinak:
a) všechny finanční prostředky a jiné finanční a hospodářské zdroje patřící některé fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu [entitě] uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo jimi vlastněné nebo držené [se zmrazují];
b) žádné finanční prostředky ani jiné finanční a hospodářské zdroje nesmějí být ani přímo, ani nepřímo zpřístupněny žádné fyzické ani právnické osobě, skupině nebo subjektu [entitě] uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.
2. Pokud není v článcích 5 a 6 povoleno jinak, zakazuje se poskytovat finanční služby fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu [entitě] uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.
3. Rada jednomyslně vypracuje, přezkoumává a mění seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje toto nařízení, v souladu s čl. 1 odst. 4, 5 a 6 společného postoje 2001/931/SZBP. Tento seznam obsahuje:
i) fyzické osoby, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;
ii) právnické osoby, skupiny nebo subjekty [entity], které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;
iii) právnické osoby, skupiny nebo subjekty [entity] vlastněné nebo kontrolované jednou fyzickou nebo právnickou osobou, skupinou nebo subjektem nebo více fyzickými nebo právnickými osobami, skupinami nebo subjekty [entitami] uvedenými v bodech i) a ii) nebo
iv) fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjekty [entity] jednající jménem nebo na pokyn jedné fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjektu [entity] nebo několika fyzických nebo právnických osob, skupin nebo subjektů [entit] uvedených v bodech i) a ii).“
7 Dne 2. května 2002 přijala Rada rozhodnutí, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se ruší rozhodnutí 2001/927/ES (Úř. věst. L 116, s. 33; dále jen „sporné rozhodnutí“). Toto rozhodnutí zahrnulo PKK do seznamu stanoveného čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 (dále jen „sporný seznam“).
8 Dne 17. června 2002 přijala Rada rozhodnutí 2002/460/ES, kterým se provádí nařízení č. 2580/2001 a kterým se ruší rozhodnutí 2002/334 (Úř. věst. L 160, s. 26). Název PKK byl na sporném seznamu ponechán. Tento seznam byl poté pravidelně aktualizován rozhodnutími Rady.
Řízení a návrhy účastníků řízení
9 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 2. července 2002 podal KNK, zastoupený svým předsedou Serifem Vanlyem, tuto žalobu na neplatnost.
10 Usnesením ze dne 24. února 2003 bylo Komisi a Spojenému království povoleno vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci na podporu Rady.
11 Samostatným podáním Rada vznesla v projednávané věci námitku nepřípustnosti na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu. Žalobce a Komise předložili svá vyjádření k této námitce ve stanovených lhůtách. Spojené království se vzdalo předložení takového vyjádření.
12 Rada, podporovaná Komisí, navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
13 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– určil generálního advokáta;
– uložil Evropskému parlamentu, aby předal zvukový záznam ze smíšeného parlamentního zasedání EU–Turecko ze dne 17. a 18. června 2002;
– prohlásil žalobu za přípustnou;
– uložil Radě náhradu nákladů tohoto incidenčního řízení.
K přípustnosti
Argumenty účastníků řízení
14 Rada, podporovaná Komisí, tvrdí, že KNK není bezprostředně a osobně dotčen sporným rozhodnutím.
15 Zaprvé uplatňují, že toto rozhodnutí není KNK určeno a KNK v něm není výslovně ani konkludentně uveden. Uvádějí, že jediný právní zájem, který uplatňuje KNK – a sice ohrožení své diplomatické činnosti, pověsti a důvěryhodnosti – není dostatečný pro jeho individualizaci.
16 Zadruhé Rada a Komise tvrdí, že KNK nemá ani aktivní legitimaci k podání žaloby jménem některého ze svých členů. Jednak PKK již není členem KNK. Dále Rada podpůrně tvrdí, že s přihlédnutím k různorodosti jeho členů, KNK není sdružením založeným za účelem zajistit obranu kolektivních zájmů svých členů ve smyslu judikatury.
17 Zatřetí argument žalobce – podle kterého neexistence účinných procesních prostředků činí žalobu přípustnou – musí být zamítnut s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C-50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 43).
18 Začtvrté Rada a Komise mají za to, že KNK nemá právní zájem na podání žaloby, jelikož netvrdí, že jeho finanční aktiva byla dotčena zmrazením finančních prostředků provedeným sporným rozhodnutím.
19 KNK nejdříve uvádí, že se ani tak nesnaží chránit své vlastní zájmy jako uvést na pravou míru historickou pravdu, a sice seberozpuštění PKK, jakož i její zastavení jakýchkoli násilných akcí. KNK tak svou žalobou ani nebrojí proti účinkům nařízení č. 2580/2001 ani nezpochybňuje budoucí finanční sankce, kterými nikdy nebude postižen.
20 Žaloba KNK naopak směřuje ke zrušení sporného rozhodnutí, protože toto rozhodnutí znamená vážnou újmu pro legitimitu jeho politické činnosti. Neoprávněné zařazení PKK na sporný seznam citelně diskredituje boj, který KNK podniká. V tomto ohledu KNK připomíná, že podle čl. 7 odst. A své Charty obdržel od svých členů úkol „podporovat jejich boj se zřetelem k nejvyšším zájmům kurdského národa“.
21 KNK připomíná, že PKK se rozpustila v měsíci dubnu 2002, čímž si provždy znemožnila zpochybnit rozhodnutí, které jí bylo určeno. Toto rozpuštění nutí KNK k podání žaloby na neplatnost. V tomto ohledu KNK poukazuje na to, že Rada uznala, že pokud by PKK zůstala členem KNK, byl by KNK sporným rozhodnutím osobně dotčen.
22 Pouhých několik dnů po přijetí sporného rozhodnutí došlo v Radě Evropy k několika incidentům. Zejména byli dva z významných členů KNK připraveni o své výsadní právo být přítomni na smíšeném parlamentním zasedání EU–Turecko dne 17. a 18. června 2002 z důvodu, že jsou teroristy.
23 Krom toho žádný jiný procesní prostředek neumožňuje zpochybnit legalitu sporného rozhodnutí. Nemají-li tedy být zneuznány obecné zásady vyplývající z článků 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, musí být žaloba prohlášena za přípustnou. V tomto ohledu nepředstavuje rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 17 výše, překážku, protože v projednávané věci není na místě zkoumat vnitrostátní procesní právo, neboť KNK je dotčena samotným přijetím sporného rozhodnutí.
Závěry Soudu
24 Požaduje-li to účastník řízení, Soud může na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu vydat rozhodnutí o nepřípustnosti bez projednání věci samé. V souladu s odstavcem 3 téhož článku následuje dále ústní část řízení, nerozhodne-li Soud jinak.
25 Soud má v projednávaném případě na základě písemností obsažených ve spise věc za dostatečně objasněnou k tomu, aby nebylo namístě zahájit ústní část řízení. Zvláště není namístě s ohledem na srozumitelnost judikatury určit generálního advokáta. Rovněž žádost o předložení dokumentu Evropského parlamentu musí být zamítnuta, protože i za předpokladu, že by takový dokument dokazoval tvrzení žalobce, nemělo by to dopad na přípustnost žaloby.
26 Je nesporné, že žalobce nemůže být považován za adresáta sporného rozhodnutí, protože jeho jméno není zapsáno na sporném seznamu.
27 Podle ustálené judikatury sdružení založené k prosazování kolektivních zájmů určité kategorie procesních subjektů nelze považovat ve smyslu čtvrtého pododstavce čl. 230 ES za osobně dotčené aktem, kterým jsou dotčeny obecné zájmy této kategorie, a v důsledku toho nemůže podat žalobu na neplatnost, jestliže tak nemohou osobně učinit jeho členové (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada, 19/62 až 22/62, Recueil, s. 943, 960, a rozsudek Soudu ze dne 21. března 2001, Hamburger Hafen- und Lagerhaus a další v. Komise, T-69/96, Recueil, s. II‑1037, bod 49).
28 V projednávané věci je nutno konstatovat, že podle čl. 7 odst. A zakládající charty žalobce je posláním KNK posilovat jednotu a spolupráci ve všech částech Kurdistánu a podporovat jejich boj se zřetelem k vyšším zájmům kurdského národa. KNK musí být tedy považován za sdružení založené k prosazování kolektivních zájmů určité kategorie procesních subjektů.
29 Tento závěr je rovněž prokázán prvním argumentem žalobce, podle kterého zápis PKK znamená vážnou újmu pro legitimitu a výkon jeho politické činnosti. Tímto se žalobce dovolává obrany kolektivních zájmů svých členů. Podle výše připomenuté judikatury nemůže být KNK v tomto směru považován za osobně dotčeného.
30 Dále je třeba ověřit, zda se žalobce může odvolávat na skutečnost, že by jeden nebo více jeho členů byli oprávněni podat žalobu na neplatnost proti spornému rozhodnutí.
31 Žalobce se dovolává skutečnosti, že PKK byla jedním z jeho členů a že PKK by byla oprávněna podat žalobu proti spornému rozhodnutí.
32 Tímto argumentem žalobce uznává, aniž by bylo na místě zpochybnit toto tvrzení, že PKK již není jedním z jeho členů. V tomto ohledu není možno připustit, aby bývalá příslušnost osoby ke sdružení umožňovala sdružení odvolávat se na případné oprávnění k jednání této osoby. Připustit takovou úvahu by totiž znamenalo poskytnout sdružení jakousi trvalou procesní způsobilost, a to i přes skutečnost, že toto sdružení již nemůže tvrdit, že zastupuje zájmy svého bývalého člena.
33 Okolnost, že podle žalobce se PKK sama rozpustila a že žalobce je nadále jediným, kdo má na základě této skutečnosti aktivní legitimaci, nemůže změnit tento závěr. I za předpokladu, že by toto tvrzení bylo správné, mohlo by vést pouze ke zjištění, že PKK již není způsobilá podat žalobu. Žalobce by se tedy nemohl o nic více odvolávat na možnost jednoho ze svých členů podat osobně žalobu, aby on sám mohl žalobu podat.
34 Žalobce se zároveň dovolává skutečnosti, že někteří jeho členové byli předmětem incidentů, a to jak před Evropským parlamentem, tak před Radou Evropy krátce po přijetí sporného rozhodnutí.
35 I za předpokladu, že by tyto skutečnosti byly prokázané, žalobce nevysvětluje, v čem by tito členové byli sami oprávněni podat žalobu na neplatnost proti spornému rozhodnutí. V každém případě tyto incidenty nelze považovat za vyplývající z právních účinků sporného rozhodnutí.
36 Naposled žalobce tvrdí, že žádný jiný procesní prostředek než tato žaloba mu neumožňuje zpochybnit legalitu sporného rozhodnutí, pokud jde o to, že se vztahuje na PKK.
37 Je nutno konstatovat, že toto tvrzení je nesprávné. Skutečnost, že žalobce není sám aktivně legitimován podat žalobu na neplatnost proti spornému rozhodnutí vůbec neznamená, že žádná jiná osoba, jíž je toto rozhodnutí určeno nebo jež je jím bezprostředně a osobně dotčena, nemůže takovou žalobu podat.
38 V tomto ohledu je všeobecně známo, že Rada svým rozhodnutím 2004/306/ES ze dne 2. dubna 2004, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se ruší rozhodnutí č. 2003/902/ES (Úř. věst. L 99, s. 28) zahrnula KADEK a Kongra-Gel jako alias PKK do sporného seznamu. Žalobou podanou dne 25. června 2004, zapsanou pod číslem T‑253/04 (Úř. věst. C 262, s. 28) se Kongra-Gel domáhá zrušení tohoto rozhodnutí.
39 Jelikož se žalobce nemůže odvolávat na skutečnost, že jeden z jeho členů je oprávněn podat žalobu na neplatnost proti spornému rozhodnutí, je třeba učinit závěr, že není tímto rozhodnutím osobně dotčen.
40 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být odmítnuta pro nepřípustnost.
K nákladům řízení
41 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník řízení, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu neúspěšný, je namístě mu uložit náhradu nákladů řízení v souladu s návrhy Rady.
42 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce téhož jednacího řádu ponesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady. Spojené království a Komise tedy ponesou vlastní náklady.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá.
2) Žalobce ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení Rady.
3) Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Komise ponesou vlastní náklady řízení.
V Lucemburku dne 15. února 2005.
Vedoucí soudní kanceláře
Předseda
H. Jung
J. Pirrung
* Jednací jazyk: francouzština.
Top