© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 5. února 2007 ve věci č. 29086/05 – Varvařovský proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně odmítl stížnost, jejímž základem bylo vymáhání vyšší částky důchodu, než odpovídalo platnému zákonodárství, a to z hlediska práva na přístup k Ústavnímu soudu a zákazu diskriminace při pokojném užívání majetku.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel odešel po skončení svého mandátu soudce Ústavního soudu do předčasného důchodu. V květnu 2004 mu Česká správa sociálního zabezpečení zcela v souladu s platnými předpisy vyměřila důchod ve výši cca 9 900 Kč. Stěžovatel se však domníval, že ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, o výpočtovém základu důchodu svévolně a brutálně znevýhodňuje osoby s vyššími příjmy, a je tedy nepřiměřené, a obrátil se přímo na Ústavní soud s návrhem na jeho zrušení. Argumentoval mimo jiné tím, že by soudní řízení týkající se výše důchodu zjevně skončilo neúspěchem – soudy by ověřily jen správnost použití platného zákona, kterou ale on nezpochybňuje – a věc navíc přesahuje jeho vlastní zájmy, a domáhal se přímého rozhodnutí Ústavního soudu. Ten však v červnu 2005 jeho stížnost odmítl pro nevyčerpání prostředků nápravy; i při ustálenosti a zákonném základu – byť neústavním – judikatury totiž bylo potřeba se obrátit na správní soudy.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel kritizoval jednak odmítnutí spravedlnosti ze strany Ústavního soudu, jednak diskriminaci vycházející ze sporného ustanovení zákona o důchodovém pojištění.
a) Právo na přístup k soudu a na prostředek nápravy (čl. 6 odst. 1 a článek 13 Úmluvy)
Soud posoudil tuto námitku na poli čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který zaručuje právo na přístup k soudu za účelem projednání sporů o občanská práva nebo závazky. Pojem občanských práv a závazků je autonomní povahy, nezaručuje žádný věcný obsah takových práv či závazků, u nichž je pro použitelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nezbytné, aby měly základ ve vnitrostátním právu. Byť otázky sociálního zabezpečení spadají obvykle pod věcný rozsah pojmu občanských práv a závazků a nárok na důchod má navíc majetkovou povahu, v dané věci byl stěžovateli vyměřen důchod v souladu s vnitrostátním právem a on se cestou ústavní stížnosti domáhal navýšení částky důchodu nad rámec stávajícího zákonodárství, nikoli toho, že by byl zbaven existujícího nároku. Jím uplatňovaný nárok na navýšení nebyl podle vnitrostátního práva hájitelný, a proto na tento spor nelze použít čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Tato část stížnosti je tedy neslučitelná s Úmluvou ratione materiae. Jak navíc vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu, stěžovatel ani nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy.
b) Zákaz diskriminace ve spojení s právem pokojného užívání majetku (článek 14 Úmluvy ve spojení se článkem 1 Protokolu č. 1)
Soud se s ohledem na akcesorický charakter článku 14 Úmluvy napřed zabýval otázkou, zda je článek 1 Protokolu č. 1 použitelný na tuto věc. Poznamenal, že právo na důchod jako takové není Úmluvou zaručeno, nicméně za určitých okolností může přispívání do fondu vytvořit majetkový zájem, jenž může být dotčen způsobem rozdělování prostředků z fondu. Nároky vycházející z placení příspěvků do systému sociálního zabezpečení navíc požívají ochrany článku 1 Protokolu č. 1. I kdyby se však mělo z tohoto ustanovení dovodit právo na dávky ze systému sociálního zabezpečení, nemůže být vyloženo tak, že zaručuje právo přispěvatelů na důchod určité výše. Je třeba ověřit, zda právo stěžovatele na určité dávky ze systému sociální zabezpečení bylo dotčeno ve své podstatě.
Stěžovatel přispíval do systému během svého aktivního života, aniž mu byla zaručena pohledávka na určitou část státních zdrojů; získal pouze právo na důchod za určitých podmínek. Toto právo přiznáním zákonné výše důchodu nebylo dotčeno. Stěžovatel svým návrhem na zrušení zákonného ustanovení usiloval de facto o vyšší částku, než na jakou měl nárok. I kdyby Ústavní soud jeho návrhu vyhověl, nezaložilo by to automaticky stěžovatelovo právo na uspokojení určité pohledávky. Naděje, že dojde ke změně zákonodárství, nemůže být považována za legitimní očekávání ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1.
I tato část stížnosti je tudíž neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.
Full & Egal Universal Law Academy