© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. července 2015 ve věci č. 43562/07 – Vávrová proti České republice
Výbor páté sekce Soudu jednomyslně odmítl stížnost, v níž bylo napadáno rozhodnutí okresního soudu vydat stěžovatelce jako vypravovatelce pohřbu zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty spočívající mimo jiné v majetkových podílech v sedmi neaktivních obchodních společnostech.
I.Skutkové okolnosti
Příslušný okresní soud na návrh notářky jakožto soudní komisařky v říjnu 2006 zastavil dědické řízení a vydal stěžovatelce jako vypravovatelce pohřbu zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty ve smyslu té doby platného § 175h občanského soudního řádu. Součástí takto vydaného majetku byly ovšem i obchodní podíly v sedmi obchodních společnostech. Stěžovatelka podala odvolání s tím, že k nabytí obchodních podílů nedala souhlas a že ty mohou být převedeny pouze na dědice v dědickém řízení. Krajský soud odvolání odmítl s odůvodněním, že zákon takový opravný prostředek proti rozhodnutí dle § 175h o. s. ř. nepřipouští. Stěžovatelka podala i ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poté, co byla stížnost k Soudu oznámena vládě, podalo Ministerstvo spravedlnosti návrhy na zrušení předmětných obchodních společností. V prosinci 2014 byl Soud informován o tom, že tyto společnosti byly příslušným soudem zrušeny, a zbývalo tak provést jejich likvidaci soudem jmenovanými likvidátory, aby mohly být vymazány z obchodního rejstříku.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka předně poukazovala na různé administrativní a zákonné povinnosti spojené s vlastnictvím obchodních podílů, kterého se odmítala ujmout. S ohledem na tyto povinnosti a její zdravotní stav Soud shledal, že článek 8 Úmluvy je v dané věci použitelný.
Soud však přisvědčil žalované vládě v tom, že stěžovatelka se ve skutečnosti nebyla nucena žádných takových namítaných povinností zhostit a nebyla za jejich neplnění nijak postižena. Riziko postihu bylo tedy jen teoretické (viz, mutatis mutandis, Kovalová proti České republice, č. 57319/00, rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2004). Soud dále uvedl, že všechny dotčené společnosti byly mezitím na návrh Ministerstva spravedlnosti příslušným soudem zrušeny, u některých z nich byla již v době rozhodnutí Soudu úspěšně skončena likvidace a byly vymazány z obchodního rejstříku, přičemž u ostatních stále likvidace v té době probíhala. V takové situaci se stěžovatelkou namítané povinnosti spojené s obchodními podíly staly dle Soudu ještě více hypotetické. Z těchto důvodů označil uvedenou část stížnosti za zjevně neopodstatněnou dle čl. 35 odst. 3 písm. a) a odst. 4 Úmluvy.
B.K tvrzenému porušení článku 13 Úmluvy
Ke stejnému závěru dospěl ohledně stěžovatelčiny další námitky, založené na článku 13 Úmluvy, a sice že jí zákon nedává možnost rozhodnutí soudu o vydání věcí nepatrné hodnoty napadnout opravným prostředkem. Soud shledal, že vzhledem k nepřijatelnosti stížnosti na poli článku 8 Úmluvy stěžovatelka nepředložila hájitelné tvrzení pro potřeby článku 13 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy