© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 10. prosince 2013 ve věci č. 43549/10 – Zběžková proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost poukazující na vady řízení o určení otcovství, v němž stěžovatelka vystupovala jako vedlejší účastník, musí být s ohledem na vývoj po podání žaloby pro zmatečnost odmítnuta dílem pro zjevnou neopodstatněnost, dílem pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Skutkové okolnosti
Stěžovatelčin otec zemřel v roce 2004, následně se přihlásila jistá M. s tím, že je nemanželským dítětem zůstavitele. Notář pověřený dědickým řízením ji vyzval k zahájení řízení o určení otcovství.
Zemřelému byla Obvodním soudem pro Prahu 5 ustanovena opatrovnice K. V lednu 2005 přiznal Obvodní soud pro Prahu 10 stěžovatelce postavení vedlejšího účastníka na straně zůstavitele a rozsudkem z června 2008 určil otcovství zemřelého k M., a to na základě jeho čestného prohlášení z roku 1973; provedení testu DNA stěžovatelka odmítla. Stěžovatelka se odvolala, avšak v září 2009 Městský soud v Praze její odvolání odmítl, neboť s ním K. jako hlavní účastnice na straně zemřelého nevyslovila souhlas. Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost mimo jiné s tím, že nalézací soud chyboval při provádění důkazů, existují výhrady vůči osobě K. a odvolání nemělo být odmítnuto. Ústavní soud stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ve vztahu k rozhodnutí městského soudu a pro opožděnost ve vztahu k rozhodnutí obvodního soudu. Odvolání totiž nebylo odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení městského soudu a stěžovatelce nic nebránilo vyžádat si souhlas opatrovnice před podáním odvolání a pak případně podat ústavní stížnost.
Stěžovatelka později napadla rozhodnutí městského soudu žalobou pro zmatečnost s tím, že mělo být její odvolání projednáno, když s tím opatrovnice sama nevyjádřila nesouhlas. Nejvyšší soud v prosinci 2012 zrušil zamítavá rozhodnutí městského soudu a Vrchního soudu v Praze založená opět na nedostatku souhlasu opatrovnice s podáním žaloby pro zmatečnost, přičemž uvedl, že souhlas opatrovnice tu nebyl nutný, že opatrovníkem lze ustanovit pouze osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance, a že bylo třeba rozhodnutí o ustanovení opatrovnice řádně doručit dědicům.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatelka s odkazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy předně poukazovala na částečné odmítnutí své ústavní stížnosti pro opožděnost a dále napadala údajná porušení práva na spravedlivý proces v řízení o určení otcovství při provádění důkazů, ustanovení opatrovníka a odmítnutí jejího odvolání z čistě formálních důvodů.
Co se týče postupu Ústavního soudu, Soud poté, co zamítl námitku, kterou vláda uplatnila vůči slučitelnosti ratione materiae této části stížnosti s článkem 6 Úmluvy, poukázal na vývoj ve věci, k němuž došlo po podání stížnosti, zejména na závazný právní názor Nejvyššího soudu o vadném ustanovení opatrovnice. To nejspíše povede k opětovnému otevření řízení o určení otcovství. Městský soud by tak měl projednat podstatu námitek, které stěžovatelka chtěla uplatnit u Ústavního soudu, na který se stěžovatelka bude moci poté případně znovu obrátit. Podle Soudu je tato část stížnosti již bezpředmětná, a tudíž zjevně neopodstatněná ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy, a musí být proto odmítnuta.
Ostatní stěžovatelčiny námitky na poli práva na spravedlivý proces se pak ve světle uvedeného vývoje jeví jako předčasné. Ve vztahu k nim tedy nebyly vyčerpány vnitrostátní prostředky nápravy, jak to požaduje čl. 35 odst. 1 Úmluvy, a z toho důvodu musí být odmítnuty.
Full & Egal Universal Law Academy