© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 11. ledna 2005 ve věci č. 18923/04 – Jiří Zouhar proti České republice
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost otce nespokojeného s prosazováním jeho styku s dcerou.
(i) Skutkové okolnosti případu
Stěžovatelova družka porodila v roce 1988 dceru; v roce 1993 vztah stěžovatele s družkou skončil. Stěžovatel se obrátil na Městský soud v Brně s tím, že mu jeho bývalá družka neumožňuje dceru vídat. Soud ve zřejmě konsensuálním rozsudku z dubna 1995 svěřil dceru do výchovy matky, stěžovateli uložil povinnost platit výživné a stanovil rozsah jeho styku s dcerou.
V březnu 2000 soud uložil matce pokutu za znemožnění styku stěžovatele s dcerou. V červenci 2001 soud zamítl návrhy stěžovatele i matky na změnu úpravy poměrů nezletilé dcery a matce také uložil další pokutu za zmařený styk. Soud předtím vyslechl nezletilou, která si nepřála trávit s otcem prázdniny pro nesoulad jejich zálib, konstatoval také, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o střídavé výchově. Ke stěžovatelovu odvolání Krajský soud v Brně rozsudek v červenci 2001 v rozhodující části potvrdil s tím, že vzhledem k věku nezletilé, která si změnu úpravy styku nepřála, je třeba vzít v úvahu její názor.
V červnu 2002 navrhl stěžovatel soudní výkon rozhodnutí o styku s tvrzením, že s dcerou nestrávil od roku 1993 žádné prázdniny. V lednu 2003 však soud návrh zamítl; z matčiny výpovědi zjistil, že nezletilá nechce s otcem prázdniny trávit, a to na rozdíl od pravidelných styků jednou za 14 dní, protože není s to se s otcem na prázdninovém programu dohodnout. Matka projevila dobrou vůli, dceři připravila věci a odvedla ji ke stěžovateli; tomu se však nepodařilo dceru přesvědčit, aby s ním odjela.
Situace se do jisté míry opakovala o rok později; navíc se ukázalo, že stěžovatel matce termín prázdninového pobytu včas neoznámil, čímž nesplnil soudem určené podmínky.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel na poli článku 6 odst. 1 a článku 8 Úmluvy poukazoval na nespravedlivost a zaujatost soudů, které upřednostnily matku nezletilé; navzdory uložení pokut nikdy s dcerou část letních prázdnin nestrávil.
Soud sice úvodem konstatoval, že se stěžovatel řádně neobrátil na Ústavní soud, avšak nevyvodil z toho žádné důsledky a stížnost odmítl z jiných důvodů.
Soud dále odmítl zabývat se těmi částmi stížnosti, které se vztahovaly k řízením ukončeným více než šest měsíců před podáním stížnosti.
Pokud jde o výkon stěžovatelova práva na styk podle rozsudku z roku 1995, Soud poznamenal, že vnitrostátní soudy o jeho dvou návrzích na výkon rozhodnutí z roku 2002 a 2003 vždy rozhodly do několika měsíců, takže řízení o nich netrpělo nepřiměřenou délkou. Pokud jde konkrétně o zamítnutí jeho návrhů na výkon rozhodnutí kvůli styku s dcerou během letních prázdnin, Soud připomněl, že pozitivní povinnosti státních orgánů vyplývající ze článku 8 Úmluvy nejsou absolutní povahy a že státní orgány musejí dbát zájmů, práv a svobod zúčastněných osob, zejména přednostního zájmu dítěte. Soud konstatoval, že ke styku o prázdninách nedošlo kvůli absenci dohody dcery se stěžovatelem o způsobu trávení prázdnin. Městský soud vzal v potaz názor a přání dítěte, kterému bylo již 13 let, a řádně své rozhodnutí odůvodnil. Nelze mu vytýkat, že nepřistoupil k donucovacím opatřením, které se navíc mohla ukázat jako kontraproduktivní v situaci, kdy nezletilá prohlásila, že dává přednost vzájemné domluvě. Nelze pominout ani to, že stěžovatel nebyl zbaven výchovného vlivu na dceru, protože se styky průběžně bez problémů realizovaly. Soud proto tuto část stížnosti prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Pro zjevnou neopodstatněnost Soud odmítl též část stížnosti opírající se o údajnou diskriminaci stěžovatele jako rodiče-muže.
Full & Egal Universal Law Academy