Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 7. prosince 2021 ve věci č. 69665/12 – Žirovnický proti České republice
Výbor první sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru o nepřijatelnosti stížnosti, v níž stěžovatel namítal porušení práva na přístup k soudu z důvodu, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soud shledal, že jelikož řízení zahájená stěžovatelem na vnitrostátní úrovni směřovala proti zákonu jako takovému, což vnitrostátní právo neumožňuje, na tato řízení se článek 6 Úmluvy vůbec nevztahuje.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatel v roce 2011 podal dvě žaloby podle antidiskriminačního zákona, v nichž namítal, že je jakožto osoba ve výkonu trestu odnětí svobody diskriminován ve vztahu k právu vlastnit majetek. Obě žaloby směřovaly proti ustanovením zákona o výkonu trestu odnětí svobody; první z těchto ustanovení se týkalo peněžních prostředků zasílaných odsouzenému do věznice a druhé vlastních věcí, které má odsouzený ve věznici s sebou. Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků pro nemajetnost. Soudy jeho žádost zamítly s poukazem na to, že v poslední době obdržel vysoké částky. Obě řízení byla pro nezaplacení poplatků nakonec zastavena.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Stěžovatel namítal porušení práva na přístup k soudu podle článku 6 Úmluvy.
Soud připomněl, že použitelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v občanskoprávních věcech závisí na existenci „sporu“, který se vztahuje k „právu“, o němž se lze důvodně domnívat, že je přiznáno vnitrostátním právem (Denisov proti Ukrajině, č. 76639/11, rozsudek velkého senátu ze dne 25. září 2018, § 44).
V projednávané věci Soud konstatoval, že ani jedno ze zákonných ustanovení, proti kterým stěžovatel brojil před vnitrostátními soudy, nebylo ve vztahu k němu uplatněno. Ve skutečnosti tedy napadal zákonná ustanovení obecně, třebaže české právo takový postup neumožňuje. Úmluva však nepřiznává právo na „soukromou pomstu“ či actio popularis (Perez proti Francii, č. 47287/99, rozsudek velké-ho senátu ze dne 12. února 2004, § 70). U „sporů“ zahájených stěžovatelem tedy neexistovalo dostatečné propojení s „právem“, na něž by mohl mít stěžovatel nárok, aby byla založena použitelnost článku 6 Úmluvy. Stížnost proto musela být odmítnuta pro neslučitelnost s Úmluvou.