© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, www.justice.cz. [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 6. ledna 2004 ve věci č. 46170/99 – Žirovnický proti České republice
Soud prohlásil stížnost na porušení práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy, k němuž mělo dojít zadržováním dopisů stěžovatele z vazby osobám, které měly být v jeho trestním řízení vyslechnuty jako svědci, za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl v roce 1993 obviněn z vraždy své babičky a byla na něj uvalena vazba. V období od 29. září 1994 do 26. února 1995 bylo stěžovateli Městským soudem v Praze zadrženo celkem osmnáct dopisů adresovaných několika osobám (příbuzným a přátelům), v nichž se je snažil přesvědčit o své nevině.
Stěžovatel byl nakonec odsouzen k pěti letům odnětí svobody za trestné činy krádeže a účastenství na vraždě. V roce 2002 byl stěžovatel odsouzen k šestnácti letům odnětí svobody za vraždu, které se dopustil po podmíněném propuštění z výkonu předchozího trestu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud především uvedl, že zadržení dopisů představuje zásah státního orgánu ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy do práva stěžovatele na ochranu korespondence zaručeného v prvním odstavci tohoto článku. Takový zásah je v rozporu s článkem 8 vyjma případů, kdy je proveden v souladu se zákonem, sleduje legitimní cíle uvedené v odstavci druhém a je nezbytný v demokratické společnosti.
V daném případě zásah státního orgánu měl zákonný podklad v § 13 odst. 2 zákona o výkonu vazby a v § 86 a 87 trestního řádu. Rozhodnutí o zadržení korespondence učinil soudní orgán a byl proti němu přípustný opravný prostředek. Podmínka souladu se zákonem tak byla podle Soudu splněna.
Soud nijak nezpochybnil, že kontrola korespondence stěžovatele sledovala legitimní cíle (zejména předcházení zločinnosti) uvedené v článku 8 odst. 2 Úmluvy.
Soud konečně shledal, že zásah do práva stěžovatele byl ospravedlněn naléhavou společenskou potřebou a byl přiměřený sledovanému účelu. V této souvislosti především zohlednil, že adresáty zadržených dopisů nebyl právní zástupce stěžovatele, ale osoby, které státní zástupce navrhl vyslechnout před soudem jako svědky, a že kontrola korespondence podléhala dostatečným zárukám proti zneužití.
Vzhledem k těmto skutečnostem prohlásil Soud stížnost na porušení článku 8 Úmluvy za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy