© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 5. října 2010 ve věci č. 7022/06 – Žirovnický proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost namítající především porušení práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
V rámci vyšetřování trestného činu vraždy bylo v prosinci roku 2000 k žádosti policie městským soudem povoleno pořizování zvukových a obrazových záznamů v objektu, ve kterém dlouhodobě pobývali stěžovatel a jeho manželka, oba podezřelí z účasti na vraždě. Dům nacházející se v obci Rymáň, okres Praha-západ, ve kterém měly být zvukové a obrazové záznamy pořízeny, byl jak v žádosti policie, tak v rozhodnutí soudu označen pod č. p. 0512. V březnu 2001 vydal obvodní soud na návrh státního zástupce příkaz k domovní prohlídce, a to opět v domě s uvedeným č. p. 0512. Následně provedla policie domovní prohlídku v domě, ve kterém se stěžovatel i jeho manželka nacházeli. Ve skutečnosti se však jednalo o objekt č. p. 662, který na dříve zmíněný objekt těsně přiléhal, přičemž oba stály na stejném pozemku. Chybné označení zjistila policie až při provádění domovní prohlídky. Stěžovatel i jeho manželka byli při prohlídce zadrženi. V březnu 2002 byl stěžovatel za trestný čin vraždy odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 16 let.
Stěžovatel na vnitrostátní úrovni napadal mj. zákonnost domovní prohlídky i odposlechů, a to s ohledem na záměnu v označení budovy, k níž při povolování těchto opatření došlo. Městský soud v Praze sice chybu připustil a také z toho důvodu výsledky domovní prohlídky a zčásti ani odposlechů nezahrnul mezi použité důkazy, ale podobně jako později další nadřízené soudy poznamenal, že tato chyba nic nemění na tom, že příkaz k domovní prohlídce jasně vymezoval, že prohlídka má být provedena v prostorách obývaných stěžovatelem a jeho manželkou. Nesprávnost tedy byla pouze formální.
Stěžovatel neuspěl ani se žalobou na ochranu osobnosti, kterou se na státu domáhal řádově desítek milionů Kč.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel s poukazem na chybné označení objektu, v němž byla provedena domovní prohlídka a instalován odposlech, tvrdil, že došlo k porušení jeho práva na soukromý život zaručeného v článku 8 Úmluvy. Dále namítal porušení svého práva na prostředek nápravy ve smyslu článku 13 Úmluvy.
Soud na poli článku 8 Úmluvy připustil, že audiovizuální sledování a domovní prohlídka představovaly zásah do práva na respektování soukromého života a obydlí stěžovatele. Souhlasil však s vládou v tom, že stěžovatel sám nijak nezpochybnil dostupnost a předvídatelnost relevantní právní úpravy a pouze napadal chybu v identifikaci dotyčného objektu. Tato identifikace v soudních rozhodnutích však nebyla podle Soudu natolik nepřesná nebo nedostatečná, aby způsobovala nezákonnost následujícího postupu orgánů činných v trestním řízení. Podle Soudu z rozhodnutí zjevně vyplýval záměr provést předmětné úkony v prostorách obývaných stěžovatelem a jeho manželkou. Zásah do práv stěžovatele na respektování soukromého života a obydlí tak byl podle Soudu v souladu s požadavky zákonnosti. Současně byl nezbytný v demokratické společnosti, a to i ve světle účinnosti poskytované soudní ochrany, když opatření bylo nařízeno soudem a stěžovatel je mohl u soudu také napadat. Námitka opírající se o článek 8 Úmluvy byla tudíž zjevně neopodstatněná.
Soud dále s odkazem na svoji judikaturu poznamenal, že článek 13 Úmluvy zaručuje právo na vnitrostátní prostředek nápravy hajitelného tvrzení o porušení Úmluvy. S ohledem na svůj závěr o zjevné neopodstatněnosti stížnosti vznesené na poli článku 8 Úmluvy však dovodil, že stěžovatel hajitelné tvrzení neuplatnil. Tato část stížnosti byla tedy neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.
Full & Egal Universal Law Academy