© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 27. listopadu 2007 ve věci č. 7022/06 – Žirovnický proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelné zejména námitky opírající se o právo na spravedlivé trestní řízení proti stěžovateli a vládě oznámil námitky týkající se práva na soukromý život a na vnitrostátní prostředek nápravy.
(i) Okolnosti případu
Městský soud v Praze v prosinci 2000 povolil pořizování zvukových a obrazových záznamů z chaty a vozidla používaných podle všeho stěžovatelem a jeho ženou, kteří byli podezřelí ze spáchání trestného činu vraždy. V březnu 2001 byla Obvodním soudem pro Prahu 3 na téže adrese povolena domovní prohlídka, jež však byla provedena v sousedním objektu, skutečně pronajatém stěžovatelem a jeho manželkou; policie správné číslo objektu zjistila až při této domovní prohlídce. Stěžovatel a jeho manželka byli současně obviněni z vraždy. Stěžovatel si zvolil advokáta, který již zastupoval spoluobviněného L. Ž., a byl vzat do vazby. V lednu 2002 byl stěžovatel obžalován z loupežné vraždy; jeho manželka a L. Ž. byli obžalováni z účasti na vraždě. V březnu 2002 konal městský soud hlavní líčení; stěžovatel byl odsouzen za vraždu k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let, ostatní obžalovaní byli odsouzeni za napomáhání loupeži k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Městský soud se vyslovil ke všem stěžovatelovým námitkám týkajícím se práva na spravedlivý proces. Přestože neprohlásil domovní prohlídku a odposlechy za protiprávní, při svém rozhodování je jako důkazy nepoužil. K odvolání obžalovaných byl rozsudek zčásti změněn Vrchním soudem v Praze, který ovšem výroky týkající se stěžovatele potvrdil. Stěžovatel podal neúspěšně dovolání a obrátil se též na Ústavní soud, který jeho stížnost v říjnu 2005 odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel vznesl řadu námitek. Některé byly prohlášeny za nepřijatelné pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, neboť je stěžovatel nezahrnul do své ústavní stížnosti.
Soud se podrobněji zabýval spravedlivostí řízení ve světle článku 6 odst. 1 a 3 Úmluvy. Připomenul, že není příslušný nahrazovat hodnocení skutkových okolností a důkazů ze strany vnitrostátních soudů, zabývat se skutkovými nebo právními omyly, jichž se tyto soudy mohly dopustit, ledaže by došlo k zásahu do práv chráněných Úmluvou, zejména mu nepřísluší zkoumat stěžovatelovu vinu. Úkolem Soudu je zhodnotit řízení jako celek, včetně provádění důkazů, z hlediska požadavků spravedlivého procesu.
Stěžovatel zpochybňoval způsob, jakým mu bylo sděleno obvinění, a dovolával se konfliktu zájmů, neboť byl určitou dobu zastupován stejným advokátem jako spoluobviněný. Soud k tomu uvedl, že stěžovatel byl informován o skutcích, jež mu byly kladeny za vinu, a potvrdil bez námitek sdělení obvinění. Ke konfliktu zájmů se vnitrostátní soudy obšírně vyjádřily s tím, že stěžovatelovo právo na obhajobu porušeno nebylo, navíc přes upozornění na hrozící konflikt zájmů si jiného advokáta nezvolil.
České soudy dospěly k závěru o stěžovatelově vině na základě souboru důkazů, které považovaly za dostatečné, které byly zajištěny během vyšetřování a projednány při hlavním líčení a veřejném zasedání. Stěžovatel sice musel opustit jednací sál při výslechu obou spoluobviněných, avšak netvrdil, že by výslechu nebyl jeho advokát přítomen; sám byl také informován o obsahu výpovědí a mohl vyslýchaným klást otázky. Článek 6 odst. 3 písm. d) nezakládá neomezené právo obviněného na předvolání svědků; vnitrostátnímu soudu přísluší vysvětlit, proč nevyhoví žádosti o předvolání svědka, což městský soud učinil.
Soud tedy nemá pochybnosti o regulérnosti trestního řízení z hlediska vnitrostátního práva i Úmluvy, stěžovatel byl během řízení zastoupen advokátem, mohl uplatnit veškeré své argumenty a nalézací soudy se k nim obšírně vyjádřily. Tato část stížnosti je tedy nepřijatelná pro zjevnou neopodstatněnost; podobně se Soud vyslovil ještě k námitce nekonání jednání před Ústavním soudem.
Full & Egal Universal Law Academy