© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 6. listopadu 2014 ve věci č. 67522/09 – Ereren proti Německu
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že namítaná délka vazby v trestním řízení, ačkoliv byla značně dlouhá (5 let a 8 měsíců), může být stále považována za přiměřenou a k porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy nedošlo.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel je osoba bez státní příslušnosti. V roce 2007 byl v Německu zatčen. Původně byl vzat do vazby pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu držení padělaných dokladů. Po převzetí věci státním zástupcem soud tento důvod vazby zrušil a stěžovatele vzal do vazby pro podezření z členství v zahraniční teroristické skupině. Vazba byla opakovaně prodlužována, přičemž odvolání stěžovatele byla vždy zamítnuta. V roce 2008 vydal soud nové rozhodnutí o vazbě stěžovatele, tentokrát pro jeho podezření z vedoucí úlohy v teroristické skupině, při spáchání dvou vražd a šesti pokusů o vraždu a organizování dalších teroristických útoků.
V roce 2008 podal státní zástupce rozsáhlou obžalobu čítající přes 300 stran. První trestní řízení trvalo od listopadu 2008 do září 2011 a po celou dobu jeho trvání byl stěžovatel držen ve vazbě na základě důvodného podezření ze spáchání trestného činu a závažnosti hrozícího trestu. Vazba byla dále odůvodněna nebezpečím, že stěžovatel uprchne, jelikož neměl v Německu povolený pobyt ani žádné sociální vazby, nebo že bude na svobodě mařit vyšetřování. Riziko útěku bylo zvýšeno informací od zpravodajské služby, že teroristická skupina chystá vyvezení stěžovatele ze země, jakmile by byl propuštěn, a má k dispozici prostředky pro jeho uskutečnění.
V souvislosti s mezinárodním přesahem vyšetřovaného činu bylo třeba spolupracovat s Tureckem, kam se soud čtyřikrát vydal, vyžádat si právní pomoc tureckých orgánů a získat a přeložit svědectví tureckých svědků. V roce 2011 byl stěžovatel odsouzen na doživotí za nařízení vraždy dvou policistů na základě svědectví nepřímého svědka S. G., jelikož svědectví hlavního přímého svědka G. G. soud nemohl použít, protože bylo získáno tureckými soudy na základě mučení a nepřípustného nátlaku a svědek jej německému soudu nepotvrdil. Odvolací soud rozhodnutí zrušil a vrátil věc k projednání jinému senátu pro nesprávné vyhodnocení klíčových důkazů. Stěžovatelovo setrvání ve vazbě bylo potvrzeno a bylo nařízeno její prodloužení.
V únoru 2014 na základě další stížnosti na dobu trvání vazby soud vazbu zrušil a stěžovatele propustil z důvodu, že další prodloužení vazby by nesplnilo podmínku přiměřenosti. Soud navíc nemohl určit, kdy bude moci znovu vyslechnout klíčového svědka S. G., jelikož Turecko stále neodpovědělo na dožádání o výslechu.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že délka vazby porušila jeho právo na svobodu a že soud nepostupoval dostatečně rychle, aby zajistil jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. V roce 2009 se uskutečnilo pouze 19 z plán
