Věc C-452/04

Fidium Finanz AG

v.

Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Frankfurt am Main)

„Volný pohyb služeb – Volný pohyb kapitálu – Společnost usazená ve třetím státě – Činnost zaměřená zcela či především na území členského státu – Poskytování úvěrů provozované podnikatelským způsobem – Požadavek předchozího povolení v členském státě, ve kterém je služba poskytována“

Shrnutí rozsudku

1.        Volný pohyb služeb – Volný pohyb kapitálu – Ustanovení Smlouvy – Přezkum vnitrostátního opatření týkajícího se těchto dvou základních svobod

(Články 49 ES a 56 ES)

2.        Volný pohyb služeb – Ustanovení Smlouvy – Působnost

(Články 49 ES a 56 ES)

1.        Ze znění článků 49 ES a 56 ES, stejně jako z místa, které zaujímají ve dvou různých kapitolách hlavy III Smlouvy, vyplývá, že tato ustanovení, přestože jsou úzce spjata, byla určena k regulaci odlišných situací a že každé z nich má odlišný rozsah působnosti. Nelze zajisté vyloučit, že v určitých specifických případech, kdy se vnitrostátní úprava týká zároveň volného pohybu služeb a volného pohybu kapitálu, by mohla současně narušovat výkon obou těchto svobod.

V tomto ohledu nelze tvrdit, že za takových okolností se ustanovení týkající se volného pohybu služeb uplatní podpůrně vzhledem k ustanovením upravujícím volný pohyb kapitálu.

Má-li vnitrostátní opatření současně vztah k volnému pohybu služeb a k volnému pohybu kapitálu, je třeba posoudit, do jaké míry uvedené opatření ovlivňuje výkon těchto základních svobod, a zda za okolností věci v původním řízení jedna z nich převažuje nad druhou. Přezkum dotčeného opatření probíhá v zásadě s ohledem pouze na jednu z těchto dvou základních svobod, ukáže-li se za okolností projednávaného případu, že jedna z nich je zcela druhotná ve vztahu k druhé a může být do ní zahrnuta.

(viz body 28, 30–31, 34)

2.        Vnitrostátním režimem, podle kterého členský stát podmiňuje výkon činnosti poskytování úvěrů podnikatelským způsobem společností usazenou ve třetím státě na svém území předchozím povolením a podle kterého musí být takové povolení zamítnuto zejména tehdy, nemá li uvedená společnost své vedení nebo pobočku na tomto území, jehož účinkem je ztížení vstupu společností usazených ve třetích státech na finanční trh členského státu, je dotčen především výkon volného pohybu služeb ve smyslu článku 49 a následujících ES.

Jelikož jsou omezující účinky takového režimu na volný pohyb kapitálu pouze nevyhnutelným důsledkem omezení kladeného na poskytování služeb, není namístě posuzovat slučitelnost tohoto režimu s články 56 a násl. ES.

Společnost usazená ve třetím státě se článku 49 a následujících ES nemůže dovolávat. Na rozdíl od kapitoly Smlouvy týkající se volného pohybu kapitálu totiž kapitola týkající se volného pohybu služeb neobsahuje žádné ustanovení, kterým by se její ustanovení rozšiřovala i na poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky třetích států a jsou usazeni mimo Evropskou unii, jelikož cílem posledně uvedené kapitoly je zajistit volný pohyb služeb pro státní příslušníky členských států.

(viz body 25, 49–50 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

3. října 2006 (*)

„Volný pohyb služeb – Volný pohyb kapitálu – Společnost usazená ve třetím státě – Činnost zaměřená zcela či především na území členského státu – Poskytování úvěrů provozované podnikatelským způsobem – Požadavek předchozího povolení v členském státě, ve kterém je služba poskytována“

Ve věci C‑452/04,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Verwaltungsgericht Frankfurt am Main (Německo) ze dne 11. října 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 27. října 2004, v řízení

Fidium Finanz AG

proti

Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas (zpravodaj) a K. Schiemann, předsedové senátů, S. von Bahr, J. N. Cunha Rodrigues, R. Silva de Lapuerta, K. Lenaerts, E. Juhász, G. Arestis, A. Borg Barthet a M. Ilešič, soudci,

generální advokátka: C. Stix-Hackl,

vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. ledna 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Fidium Finanz AG C. Fassbenderem a A. Eckhardem, Rechtsanwälte, jakož i N. Petersenem, Assessor,

–        za Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht S. Ihle, S. Deppmeyer a A. Sahavi, jako zmocněnkyněmi,

–        za německou vládu W.-D. Plessingem a C. Schulze-Bahr, jako zmocněnci,

–        za řeckou vládu S. Spyropoulosem a D. Kalogirosem, jakož i S. Vodina a Z. Chatzipavlou, jako zmocněnci,

–        za Irsko D. O’Haganem, jako zmocněncem, ve spolupráci s M. Collinsem, SC,

–        za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

–        za portugalskou vládu L. Fernandesem, L. Máximem dos Santosem a Â. Seiça Nevesem, jako zmocněnci,

–        za švédskou vládu K. Wistrand, jako zmocněnkyní,

–        za Komisi Evropských společenství H. Støvlbækem a T. Scharfem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 16. března 2006,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 49 ES, 56 ES a 58 ES.

2        Tato žádost byla předložena v rámci žaloby podané Fidium Finanz AG (dále jen „Fidium Finanz“), společností usazenou ve Švýcarsku, proti rozhodnutí Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht (Spolkového úřadu pro dohled nad finančními službami, dále jen „Bundesanstalt“), kterým jí tento orgán zakázal poskytovat podnikatelským způsobem úvěry klientům usazeným v Německu z důvodu, že k tomu nemá povolení vyžadované německými právními předpisy.

 Právní rámec

 Právo Společenství

3        Články 49 ES až 55 ES upravují volný pohyb služeb. Článek 49 první pododstavec ES zakazuje omezení této svobody uvnitř Společenství vůči státním příslušníkům členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.

4        Články 56 ES až 60 ES se týkají volného pohybu kapitálu. Článek 56 odst. 1 ES stanoví, že v rámci ustanovení kapitoly 4 hlavy III Smlouvy o ES, nazvané „Kapitál a platby“, jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.

5        Příloha I směrnice Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [článek zrušený Amsterdamskou smlouvou] (Úř. věst. L 178, s. 5; Zvl. vyd. 10/01, s. 10), nazvaná „Klasifikace pohybu kapitálu uvedená v článku 1 směrnice“, ve svém úvodu stanoví:

„[…]

Pohyb kapitálu uvedený v této klasifikaci zahrnuje:

–        veškeré operace nutné při pohybu kapitálu, tj. uzavírání a plnění konkrétní transakce a spojených převodů. […]

[…]

–        operace spočívající ve splacení úvěrů nebo půjček.

Tato klasifikace není úplným seznamem pro definování pohybu kapitálu – proto existuje bod XIII F, ,Jiný pohyb kapitálu – různé‘. Tento pojem tedy nelze vykládat způsobem, který by omezoval uplatnění principu plné liberalizace pohybu kapitálu podle článku 1 této směrnice.“

6        Zmíněná klasifikace obsahuje třináct různých kategorií pohybu kapitálu. V bodě VIII téže klasifikace, nazvaném „Finanční půjčky a úvěry“, jsou uvedeny půjčky a úvěry poskytnuté nerezidenty rezidentům.

 Vnitrostátní právní úprava

7        Podle čl. 1 odst. 1 úvěrového zákona (Gesetz über das Kreditwesen), ve znění ze dne 9. září 1998 (BGBl. 1998 I, s. 2776, dále jen „KWG“), se „úvěrovými institucemi“ rozumí „podniky uskutečňující bankovní operace podnikatelským způsobem nebo v objemu vyžadujícím existenci obchodně organizovaného podniku“ a „bankovními operacemi“ mimo jiné „poskytování peněžních půjček a akceptačních úvěrů (úvěrové operace)“.

8        Článek l odst. 1a téhož zákona definuje pojem „finanční instituce“ jako „podniky poskytující třetím osobám finanční služby podnikatelským způsobem nebo v objemu vyžadujícím existenci obchodně organizovaného podniku“.

9        Článek 32 odst. 1 první pododstavec KWG stanoví:

„Každý, kdo chce v tuzemsku vykonávat bankovní činnosti nebo poskytovat finanční služby podnikatelským způsobem nebo v objemu vyžadujícím existenci obchodně organizovaného podniku, musí získat písemné povolení Bundesanstalt;

[…]“

10      Článek 33 odst. 1 první pododstavec bod 6 KWG stanoví, že povolení musí být zamítnuto zejména tehdy, nemá-li podnik v tuzemsku své vedení.

11      Článek 53 odst. 1 KWG stanoví, že má-li podnik se sídlem v zahraničí v Německu pobočku vykonávající bankovní služby nebo poskytující finanční služby, je tato pobočka považována za úvěrovou nebo finanční instituci.

12      Článek 53b odst. 1 KWG stanoví zvláštní režim, kterému podléhají úvěrové instituce se sídlem v jiných členských státech Evropského hospodářského prostoru.

13      Podle oběžníku Bundesanstalt ze dne 16. září 2003 se o výkon bankovní činnosti nebo poskytování finančních služeb „v tuzemsku“ ve smyslu článku 32 KWG jedná tehdy, „má‑li poskytovatel služeb svoje sídlo nebo obvyklé bydliště v zahraničí a obrací‑li se cíleně na tuzemský trh, aby opakovaně a podnikatelským způsobem nabízel bankovní operace nebo finanční služby podnikům nebo osobám majícím své sídlo nebo obvyklé bydliště v tuzemsku“.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

14      Fidium Finanz je společností švýcarského práva se sídlem a vedením v St. Gallen (Švýcarsko). Poskytuje úvěry ve výši 2 500 nebo 3 500 eur s efektivní úrokovou mírou 13,94 % p.a. klientům usazeným v zahraničí.

15      Podle údajů poskytnutých Fidium Finanz poskytuje tato společnost přibližně 90 % úvěrů osobám s bydlištěm v Německu. Dotčené úvěry byly nejprve nabízeny německým státním příslušníkům s bydlištěm v Německu a splňujícím určité podmínky. Později byla cílová skupina tvořena pracovníky s bydlištěm v tomto členském státě a splňujícími uvedené podmínky. Pro tyto úvěry nebyly předem vyžadovány žádné informace u Schufa (Německá asociace pro ochranu věřitelů).

16      Dotčené úvěry jsou nabízeny na internetových stránkách spravovaných ze Švýcarska. Na těchto stránkách si mohou klienti stáhnout nezbytné dokumenty a následně je vyplnit a zaslat Fidium Finanz poštou. Uvedené úvěry jsou nabízeny rovněž prostřednictvím úvěrových zprostředkovatelů působících v Německu. Ti podle předkládajícího soudu nejednají ani jako zástupci, ani jako zmocněnci Fidium Finanz. Pro tuto společnost uzavírají smlouvy a získávají za to provizi.

17      Fidium Finanz nemá povolení stanovené v čl. 32 odst. 1 prvním pododstavci KWG pro výkon bankovních činností a pro poskytování finančních služeb v Německu. Při své činnosti ve Švýcarsku podléhá švýcarským právním předpisům o spotřebitelských úvěrech, ale podle údajů poskytnutých předkládajícím soudem se požadavek na získání povolení podle těchto právních předpisů v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení nevztahoval na švýcarské podniky poskytující úvěry výhradně v zahraničí.

18      Jelikož měl Bundesanstalt za to, že Fidium Finanz vykonává „v tuzemsku“ bankovní činnost ve smyslu článku 32 KWG, tak jak byl vyložen oběžníkem ze dne 16. září 2003, seznámil tuto společnost s nezbytností získání povolení pro její činnost poskytování úvěrů. Fidium Finanz nicméně tvrdila, že její činnost nepodléhá ze strany německého orgánu žádnému povolení, jelikož nevykonává svoji činnost „v tuzemsku“ ve smyslu KGW, ale spíše „směrem do“ Německa.

19      Rozhodnutím ze dne 22. srpna 2003 Bundesanstalt mimo jiné zakázal Fidium Finanz uskutečňovat, podnikatelským způsobem nebo v objemu vyžadujícím existenci obchodně organizovaného podniku, úvěrové operace spočívající v cíleném obracení se na klienty usazené v