STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MACIEJE SZPUNARA
přednesené dne 21. září 2016 ( 1 )
Věc C‑342/15
Leopoldine Gertraud Piringer
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko)]
„Směrnice 77/249/EHS — Právní úprava členského státu vyžadující, aby pravost podpisu na žádosti o zápis do katastru nemovitostí byla ověřena notářem — Článek 56 SFEU — Odůvodnění — Řádné fungování katastru nemovitostí“
1.
V projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) v rámci opravného prostředku Revision, který podala Leopoldine Gertraud Piringer, rakouská státní příslušnice, rakouský okresní soud odmítl provést zápis do rakouského katastru nemovitostí návrhu na prodej nemovitosti, protože pravost podpisu na návrhu nebyla ověřena notářem, ale českým advokátem.
2.
Navrhuji, aby Soudní dvůr potvrdil, že tato věc bude posouzena z perspektivy volného pohybu služeb zakotveného v článku 56 SFEU. V uvedeném kontextu je třeba poskytnout předkládajícímu soudu informace užitečné pro účely posouzení proporcionality v rámci případného odůvodnění nediskriminačního omezení.
I – Právní rámec
A – Unijní právo
3.
Podle čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů ( 2 ):
„Tato směrnice se vztahuje v mezích a za podmínek, které stanoví, na činnosti advokátů vykonávané při poskytování služeb.
Bez ohledu na ustanovení této směrnice mohou členské státy vyhradit určeným kategoriím advokátů sepisování veřejných listin zmocňujících ke správě majetku zemřelých osob nebo listin o vzniku nebo převodu věcných práv k nemovitostem.“
4.
Článek 4 uvedené směrnice stanoví:
„1. Činnosti zastupování a obhajoby klienta před soudem nebo před orgány veřejné moci jsou v každém hostitelském členském státu vykonávány za podmínek stanovených pro advokáty usazené v tomto státě s výjimkou jakýchkoli podmínek bydliště nebo zápisu u stavovské organizace v dotyčném státě.
[…]
4. Při výkonu činností, které nejsou uvedeny v odstavci 1, podléhá advokát i nadále podmínkám a stavovským předpisům domovského členského státu, aniž je dotčena povinnost dodržovat předpisy z jakéhokoli zdroje, které upravují povolání v hostitelském členském státě, zejména předpisy o neslučitelnosti výkonu činností advokáta s výkonem jiných činností v dotyčném státě […]. Tyto předpisy se použijí pouze tehdy, pokud je může dodržovat advokát, který není usazen v hostitelském členském státu, a pokud je jejich dodržování v dotyčném státu objektivně zdůvodněno zajištěním řádného výkonu činností advokáta, stavovské cti a dodržování předpisů o střetu zájmů.“
5.
Podle bodu 10 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace ( 3 ):
„[…] [T]ato směrnice se žádným způsobem nedotýká ustanovení, podle nichž jsou v jednotlivých členských státech určité činnosti vyhrazeny jinému povolání než povolání advokáta […]“
6.
Článek 5 odst. 2 téže směrnice, nadepsaný „Oblast činnosti“, stanoví:
„Členské státy, které povolují, aby na jejich území určitá kategorie advokátů připravovala listiny opravňující ke správě majetku zemřelých osob nebo k vytvoření nebo převodu věcných práv k nemovitostem, které jsou v jiných členských státech vyhrazeny jiným povoláním než povolání advokáta, mohou ve vztahu k takovým činnostem vyloučit z výkonu povolání advokáty vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě, pokud bylo toto označení uděleno v jednom z členských států, v nichž je tato činnost vyhrazena jiným povoláním.“
B – Rakouské právo
7.
Ustanovení § 31 Allgemeines Grundbuchsgesetz (spolkový zákon o katastru nemovitostí), v aktuálním znění (BGBl. I č. 87/2015, dále jen „GBG“) stanoví:
„1. K zápisu do katastru nemovitostí může dojít pouze na základě veřejných listin nebo takových soukromých listin, na kterých jsou podpisy smluvních stran ověřeny soudem nebo notářem a doložka o ověření obsahuje u fyzických osob i datum narození.
[…]
3. Ověřování zahraničních listin je upraveno mezinárodními smlouvami. Akty ověřené rakouským zastupitelským orgánem, v jehož působnosti byly vyhotoveny či ověřeny, nebo národním zastupitelským orgánem státu, ve kterém byly vyhotoveny nebo ověřeny, nevyžadují dodatečné ověření.
[…]“
8.
Ustanovení § 53 GBG stanoví toto:
„1. Vlastník je oprávněn podat návrh na zápis poznámky do katastru nemovitostí o zamýšleném prodeji nebo zástavním právu, aby bylo od podání tohoto návrhu určeno pořadí zápisů do katastru nemovitostí ohledně práv, která vzniknou v důsledku tohoto prodeje nebo zástavy.
[…]
3. Návrhům na zápis takových poznámek může být vyhověno pouze tehdy, pokud by stav katastru nemovitostí umožňoval vklad zapisovaného práva nebo výmaz existujícího práva a pokud je podpis žádostí ověřen soudem nebo notářem. Použije se § 31 odst. 3 až 5.
[…]“
II – Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžné otázky
9.
Leopoldine Gertraud Piringer je majitelkou polovičního podílu na nemovitosti nacházející se v Rakousku.
10.
Dne 25. února 2009 podepsala v Českých Budějovicích (Česká republika) návrh na zápis poznámky o pořadí do rakouského katastru nemovitostí v souvislosti se zamýšleným prodejem jejího podílu na uvedené nemovitosti. Podpis navrhovatelky byl ověřen českým advokátem, který v souladu s českými právními předpisy k tomu účelu vyhotovil doložku, která obsahuje mimo jiné datum narození navrhovatelky a doklad, který byl předložen k prokázání její totožnosti. Advokát v ní svým podpisem potvrzuje, že L. G. Piringer před ním podepsala listinu vlastní rukou v jednom vyhotovení.
11.
Dne 15. července 2014 L. G. Piringer podala uvedený návrh na zápis k Bezirksgericht Freistadt (okresní soud ve městě Freistadt, Rakousko), který vede katastr nemovitostí. Uvedený soud návrh zamítl rozhodnutím ze dne 18. července 2014, protože podpis navrhovatelky nebyl ověřen soudem nebo notářem, jak požaduje § 53 odst. 3 GBG. Mimoto podle uvedeného soudu nespadá ověření podpisu českým advokátem do působnosti smlouvy uzavřené dne 10. listopadu 1961 mezi Rakouskou republikou a Československou socialistickou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích (BGBl. č. 309/1962), která je stále použitelná na dvoustranné vztahy s Českou republikou [BGBl. č. 123/1997 (dále jen „bilaterální smlouva“)], a v žádném případě neobsahuje otisk úředního razítka, jak požadují články 21 a 22 uvedené smlouvy.
12.
Usnesením ze dne 25. listopadu 2015 Landesgericht Linz (Krajský soud v Linci, Rakousko) uvedené rozhodnutí potvrdil, přičemž zejména konstatoval, že ačkoli je prohlášení o pravosti podpisu veřejnou listinou ve smyslu českého práva, jeho uznání v Rakousku spadá do působnosti čl. 21 odst. 2 bilaterální smlouvy. Jelikož uvedené ustanovení omezuje vzájemné uznávání na soukromé listiny, které ověřil „soud, správní úřad nebo rakouský veřejný notář“, bylo by tedy rozšíření oblasti jeho působnosti na listiny ověřené českými notáři nejen v rozporu s uvedeným článkem, ale také s vůlí smluvních stran.
13.
Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud), ke kterému L. G. Piringer podala opravný prostředek Revision, má v podstatě za to, že bilaterální smlouva se v projednávaném případě nepoužije, a vyjadřuje pochybnosti ohledně slučitelnosti s unijním právem požadavku uloženého § 53 odst. 3 GBG ohledně ověření notářem.
14.
Za těchto podmínek se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Musí být čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec směrnice [77/249] o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů vykládán v tom smyslu, že členský stát má možnost vyjmout ověřování pravosti podpisů na listinách, které jsou nezbytné pro vznik nebo převod práv k nemovitostem, z volného pohybu služeb advokátů a vyhradit výkon této činnosti notářům?
2)
Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení státu katastru (Rakousko), podle něhož je provádění ověřování pravosti podpisů na listinách, které jsou nezbytné pro vznik nebo převod práv k nemovitostem, vyhrazeno státním notářům, a to s tím účinkem, že prohlášení o pravosti podpisu učiněné advokátem se sídlem v České republice v tomto státě jeho sídla se neuzná, ačkoli toto prohlášení má podle českých právních předpisů právní účinek úředního ověření,
zejména proto, že
a)
otázka uznání – ve státě katastru – prohlášení o pravosti podpisu na žádosti o zápis do katastru nemovitostí učiněného advokátem se sídlem v České republice se týká obsahu služby poskytované advokátem, kterou advokáti se sídlem ve státě katastru nemohou poskytovat, a odepření uznání takovéhoto prohlášení proto nepodléhá zákazu omezení
nebo
b)
je takováto výhrada odůvodněná pro zajištění legality a právní jistoty aktů (listin o právních úkonech), a slouží tedy naléhavým důvodům obecného zájmu a je kromě toho nezbytná k dosažení tohoto cíle ve státě katastru?“
15.
L. G. Piringer, rakouská, česká, německá, španělská, francouzská, lotyšská, lucemburská, polská a slovinská vláda, jakož i Evropská komise podaly vyjádření. L. G. Piringer, rakouská, česká, německá, španělská, francouzská, lucemburská a polská vláda, jakož i Komise byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne 6. června 2016.
III – Analýza
A – K první otázce
16.
Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda ustanovení směrnice 77/249 brání tomu, aby členský stát vyhradil notářům ověřování podpisů na dokumentech nezbytných k založení či převodu věcných práv k nemovitostem.
1. K článku 1 odst. 1 prvnímu pododstavci směrnice 77/249
17.
Podle čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce se směrnice 77/249 vztahuje v mezích a za podmínek, které stanoví, na činnosti advokátů vykonávané při poskytování služeb.
a) Neexistence pohybu poskytovatele služeb
18.
Většina vlád, které předložily vyjádření, má za to, že směrnice 77/249 se v projednávaném případě neuplatní, protože nedochází k fyzickému přemístění advokáta usazeného ve členském státě do jiného členského státu.
19.
Tento názor na výklad ustanovení směrnice 77/249 nesdílím.
20.
Druhý bod odůvodnění směrnice 77/249 uvádí, že se tato směrnice „týká pouze opatření určených k usnadnění účinného výkonu činností advokátů při poskytování služeb“. Článek 4 uvedené směrnice upravuje „činnosti zastupování a obhajoby klienta před soudem nebo před orgány veřejné moci“ a zavádí jasné rozlišení mezi státem původu a hostitelským státem advokáta.
21.
Z uvedeného ustanovení tedy vyvozuji, že unijní zákonodárce zamýšlel směrnicí 77/249 legislativně upravit přemisťování advokáta do jiného členského státu, a konkrétně chtěl usnadnit zastupování klienta před veřejným orgánem nebo soudem, který vyžaduje fyzickou přítomnost advokáta při dodržení podmínek uvedených ve směrnici 77/249.
22.
Jak uvádí Komise ve svých vyjádřeních, toto nevylučuje zahrnutí jiných forem přeshraničních služeb advokáta do směrnice 77/249. I když z logiky věci plyne, že se směrnice 77/249 přijatá v roce 1977 nemohla zaobírat vztahy, které dnes mohou vznikat mezi advokáty, klienty, veřejnými orgány a soudy díky elektronické komunikaci, nic neodůvodňuje nezahrnutí těchto forem poskytování sl
